Schůze výboru KPPPK aneb co neprožiješ nepochopíš.

Vážení řadoví členové,
neměl jsem vůbec v plánu dělit se o pocity a zkušenosti získané při přihlížení výborové schůze našeho klubu, ale toho sobotního odpoledne mě byl naservírován tak hustý, peprný a hořký český guláš plný žluče, lží a marnosti, že se cítím povinen alespoň trochu přiblížit atmosféru a styl práce výboru.

1. Výbor se vůbec neobtěžuje oznámit členské základně, že se nějaká výborová schůze koná. Je pravda že vlastně ani nemá kde, když nám nefungují webové stránky.
2. Vzhledem k bodu 1 jsem se elektronicky zeptal všech členů výboru, kdy bude příští schůze výboru s tím, že prosím o sdělení místa, datumu a času konání.  Polovina výboru mi sice poslala odpověď ještě ten den, ale za to ten obsah!!!!! Paní Horáková mi naznačila, že moje účast není vůbec samozřejmá, záleží prý na postoji celého výboru, dále přiložila krátkou informaci: výbor bude zítra. Hned je člověk chytřejší, že? Následovali další dva podobné maily. Dámy umějí dát najevo, že nejste vítáni. Nakonec jsem však požadovanou informaci obdržel neboť ve výboru nesedí pouze arogantní jedinci opojení mocí.
3. Stojím v jednom obchodním centru a zjišťuji spolu s dalšími členy, že informace o místě konání  je chybná. Sakra, to nedokážeme ani zorganizovat setkání pár lidí na jednom místě, paní předsedkyně?
4. Hurááááá, jsme na místě. Paní Beranová nám zajistila menší zdravotní procházku, děkujeme.

Samotná schůze, již nebyla tak úsměvná jako mise vedoucí k její účasti. Nemíním zde jmenovat  konkrétně jednotlivé body, to je úkolem oficiálního zápisu, kterého se doufám dočkáme. Pokusím se spíše popsat nestraně atmosféru panující při jednání a zvolený styl komunikace.

Jak jistě většina z řadových členů ví, výbor je pomyslně rozdělen na dvě části. Na ty, kteří poslední volby vyhráli a na ty, kteří je chtěli ve volbách porazit. To je naprosto zásadní polarizace, která určuje veškeré dění v klubu schůzi nevyjímaje. Celých pět hodin jsem byl svědkem nesčetných pokusů o dialog z jedné strany, a hrubého vulgárního napadání ze strany druhé.  Některé dámy stavěly na hlasitosti svého projevu a neustálým skákáním do řeči bouraly smysluplnost konverzace. Opakem jim byly paní Machálková a sl.Janková, které však na takovém babském trhu se svou slušností a smyslem pro dialog neměli moc šancí na úspěch.

 Uvedu konkrétní dva příklady, na kterých je patrná absurdnost a účelovost jednání části výboru:

1. Na otázku ohledně situace klubového webu, ing. Bohmová uvádí řadu alibistických důvodů proč web nejde a zřejmě ještě nějaký čas nepůjde. Není v žádném případě schopna fundovaně popsat pravý stav věci.  V té chvíli by si webmaster  zasloužil být zasypán výtkami ohledně jeho neschopnosti a lajdáctví.  To že se tak nestalo, i přes závažnost situace, je s podivem.
2. Ihned po otevření tématu Světové výstavy krysaříků se předsedkyně zeptala sl. Jankové: Kdo povolil změnu termínu konání?  Bylo jasné co bude následovat – pálení čarodějnice. Konečně se našlo něco za co ji můžete zadupat do země. Nastal výslech, za který by se nemuselo stydět ani gestapo. A čeho že se místopředsedkyně dopustila? Změnila v dobré víře termín konání, který je v zápisu ze členské schůze, termín o kterém se vědělo že nebude dodržen už v momentě jeho odhlasování. Ačkoliv toto bylo připomínáno, p.Beranová,p.Horáková a p.Bohmová neustále trvaly na odpovědi odkazující se na zápis z členské schůze.  Role hlavní inkvizitorky na sebe vzala p. Horáková, která vše vyšperkovala výrazy,cituji: „….zasraná valná hromada……..zasraná členská schůze…………debilové(řadoví členové) co spěchali domů….“  Vrcholem vystoupení HPCH byl její zřejmě návrh na kárné potrestání sl. Jankové: „…..vy byste měla dostat po držce…..“

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale použije-li se selský rozum, je zřejmé, že provinění webmastera je podstatně závažnější pro klub, než formalita v případě místopředsedkyně.  Pokud by paní Horáková použila stejný metr pro obě hříšnice, zřejmě by p.Bohmová nebyla již mezi živými.  Vrcholem licoměrnosti byla lehounká pochvala pro sl.Jankovou za organizaci světové výstavy na samotný závěr schůze,  takže nejdřív bič a pak cukr. Tímto skládám poklonu Heleně za to, s jakým entusiasmem dokázala mluvit o světové výstavě s lidmi, kteří jí předchozích pět hodin ukazovali svoji nadřazenost a aroganci.

Domnívám se, že jako náhled do duše našeho výboru výše uvedené postačí. Berte to jako pouhý zlomek z hromady absurdit, které se odehrály.

Doporučuji všem členům zajímajícím se o dění v klubu, účastnit se výborových schůzí, nejenom pro to, že je to jejich právo, jelikož tyto akce jsou veřejné,ale také protože není lepšího způsobu jak si udělat reálnou představu, jací lidé reprezentují náš klub. Můžete mi věřit, že dnes mi při představě, jak naše HPCH jedná například s někým z ČMKU, běhá mráz po zádech.

P. Hvězda