Osobně na rozličné „nedůležité“ akce tohoto typu již pár let nejezdím, neb zpravidla buď se na nich nic podstatného neděje, nebo hůře, děje tak, že se neslučují s mými představami o fungování takové společnosti. V takovém případě pak jsem rozhodnuta pokusit se učinit maximum, abych mohla si říci, že jsem k nápravě udělal co bylo v mých silách. Prvním krokem je pak tedy účast na těchto. Ten můžeme udělat všichni, kdož máme stejný dojem.

Mezi krysaříkaři se pohybuji zhruba 3 roky. Za ta léta jsem si trošku mohla udělat obrázek o nejvýraznějších osobnostech tohoto plemene, nicméně mnoho stále neznám, mnohdy třídím si stále názor. Tak asi, jako většina z vás. Takhle se to v životě děje. Druhým důvodem návštěvy této volební schůze pro mne byl právě důvod poznat „skutečnost“ a blíže mnoho lidí a jejich způsoby. Potvrdit či vyvrátit si svůj názor. Ráda si jej totiž činím sama, ne na základě „zaručených informací z druhé strany“. A řekněme si rovnou, z jiných akcí typu výstavy, kde máme každý své starosti a atmosféra je zcela jiná, poznáte lidi jen okrajově. Taková schůze, to může být pak pravým odhalovačem identity a „duše“ mnohých.

 

Na schůzi člověk mnohdy potká nové tváře, které již třeba na výstavách nevídáme, má více času pohovořit tu s tím, tu s oním. Ano, takové akce mají pro mne pak význam. Jsem velmi ráda, že jsem byla přítomna na schůzi klubu. Přináším si mnoho dojmů a podnětů. Mnoho z Vás jsem bohužel ani zde neměla možnost poznat blíže, ale na druhé straně jsem se potkala aspoň jinak než „virtuálně“ s některými kterých psy a počínání můžeme veřejně sledovat. Počínaje výborovými zástupci, až po řadové členy, za což jsem ráda.

Možná se tak zúčastním i té příští?? Třeba se mi zase odhalí jiné, další taje lidských duší? J Ne, momentálně nad tím neuvažuji, protože do ní je čas daleký a je třeba pracovat na výsledcích z této poslední, na nich stavět a snažit se udělat co možná nejvíce pro vlastní chov a tak také pro kvalitu plemene jako celku. Poznání lidí nemá povětšinou na „můj“ chov valného posunu, neb ten si formuji sama a pro porady, dotazy a informace které si předáváme společně jsem si již vybrala pár spřízněných duší, s kterými mne pojí ten čistý a jedinečný zájem o chov tohoto plemene. A jsem za těch pár tváří vděčná. Jsem ráda za každého se stejným zapálením, se stejným zájmem a potvrzuje se mi stále, že v tomto případě je jedno, zda stojím „v klubové opozici“, s lidmi kteří jsou „in“, nebo s jedinci ze strany „linie“. A skutečně mne to moc těší. Všem „stejně zaměřeným chovem a krysaříkem“ děkuji.

Mám obrovskou výhodu v tom, že pro mne je stěžejní chov a plemeno. Žabomyší spory v klubu jsou takovou okrajovou zábavou. V tom případě, pokud klub neohrožuje mou snahu o vlastní kvalitní chov nebo má práva. Zatím jsem osobně tuto špatnou zkušenost, díky Bohu, u krysaříků nezažila. To, že lidé mají rozdílné názory je správné, může se diskutovat, měnit, neměnit, vymýšlet, vylepšovat….. potud je vše v pořádku. Ale jen do jednoho bodu.

V KPPPK je zlomový bod v místě, kdy vedení (bohužel musím jej pojmout jako celek, byť věřím, že ne všichni jsou toho problému strůjci),  si osobují právo veta a to zhusta bez názoru členské základny. Rozhodují o věcech stylem „o nás bez nás“. Měla jsem to osobně pochopit a pocítit na této akci. Nic proti ničemu, pokud se neděje něco, co někdo z nás považuje za důležité – a přichází tím o možnost se vyjádřit, sdělit názor případně zasadit se o změnu k lepšímu. Jde jedno, zda jde o funkční finanční chod, chov, nebo akce. Pro každého to může být něco jiného a nemůže jeden říci, že druhého zájmy jsou méně hodnotné nebo méně podstatné.
Vím, že tato problematika špatné informatiky a nezájmu o řadové členy a jejich názory tížná nás mnohé. Žijeme v demokratické společnosti a většina z nás je schopno a dokonce i ochotno se „domluvit“ a snažit se kurz našich aktivit řídit jakýmsi středem. Je třeba volit často kompromisy. Těší mne, že snad mohu říci,  že mám dojem, že taková je skutečně většina členské základy, zdravá, silná a schopná.

Nejsem v prvním klubu, znám kluby které s tímto fenoménem „nedotknutelnosti vedení“ skočili tak špatně, že se jim klub pod jejich špatným chováním doslova „rozsypal“. Znám i klub, kde většinou opravdu vše funguje k takové spokojenosti velmi široké členské základy, že jen výjimečně se členové mají tendence stavět „proti vedení“. Členové prostě nemají důvod. Vedení funguje tak jak si představují. Za to jim patří uznání, poděkování a funkcionáři, kterým jde o to „korýtko“ nemusí se bát o to že, budou ve svých pozicích ohroženi, neb všichni jim je rádi přenechají, když svou práci dělají dobře. Vím tedy, že jde obojí. Mít dobré vedení i mít špatné vedení. Vedení je slovo trošku zavádějící, protože „vedení“ je od slova vést. Klub má výbor, který není vedením klub, výbor „jen výkonný orgán“, který plní rozhodnutí většiny, tj. nás členské základny. Jiná pravomoc mu nepřísluší!!

Jak moc stojí KPPPK „na hraně“ mezi oním rozsypáním a udržitelností jsem pochopila až na schůzi. Jistě, prosakují na povrch často a dlouho pochybnosti, nespokojenost členů…..o jak velký problém však jde, bývá zahaleno rouškou tajemna, dokud jej fakticky nelze vidět, spočítat.
Již to, že na schůzi „osobně“ dojelo víc jak 60 členů z asi 200 členné základny je pro mne úctyhodné číslo svědčící o tom, že lidé skutečně o „svůj“ klub mají zájem. Výbor by měl být tímto dvakrát zavázán pracovat pro jeho členy.

 Dovolím si nyní několik osobních dojmů a soukromých postřehů. Budu ráda, pokud se třeba přidáte a sdělíte nám názor svůj…..

Jak jsem říkala, takové akce pro mne nejsou alfou a omegou mé práce se psy. Proto k nim přistupuji s nadhledem a ne vizí „získání čehosi“. Problém nastává, začnu-li mít pocit, že můj zájem – chov – je něčím neprávem omezován, ohrožován a v moci jiných než mne samé. K plemeni pražský krysařík přistupuje ještě jedno, a to ne malé hledisko, že opravdu se cítím být Čechem a jsem hrdá na to, že máme své plemeno, za které bojujeme. Chci být hrdá na to že, jsem Čech a ne se ve světě (byť psím) stydět že patřím do klubu krysaříčího a jsem Čech. Často navštěvuji rozličné psí akce různých plemen, hojně navštěvuji zahraničí a nechtěla abych se dostat do stavu, že budu muset nosit škrabošku, řeknu-li, že mám „pražského krysaříka“.

Není třeba si nic nalhávat. Pražský krysařík a jeho chov má docela na veřejnosti pošramocené jméno, ať si prská kdo chce, jak chce nad mým výrokem, asi těžko tohle popřeme. Problémy s rodokmeny, registry – neregistry, ….. K tomu často z jedné strany pochvalné, z druhé strany posměšné názory na náš klub, jeho vedení a tím členy. To vše je slyšet „zvenku“, od jiných psíčkářů i z míst vyšších. K tomu problémy našich vlastních členů versus výbor, asi těžko je zameteme dnes pod koberec, s tím, že neexistují.

Nechci hledat viníky tohoto stavu, nebo oni ani nejsou….. Protože byť předně pro své ego, které umně zahalí slovy „neděláme to pro sebe“ opravdu dělají mnoho pro na venek dobré jméno plemene. Nevadí mi nic, že se jejich jméno spojuje s touto prací a dělají tak reklamu svému chovu a získávají pro něj propagaci, pokud svou práci budou dělat dobře a v prospěch také členů a klubu jako celku. Každý kdo „dobře“ pracuje v neplacených funkcích má nárok na odměnu, nechť za dobrou práci je všem odměnou pochvala jejich jména! Za DOBROU práci!

Ne, nechci hledat viníky, chci hledat možnou, lepší  cestu z tohoto stavu. A jsem ráda, že nejsem sama. Krom pár „postižených stejnou vizí“ s kterými jsem občas v kontaktu, jsem pochopila, z hlasování vás na schůzi, že je nás více. Tak mnoho, že náš hlas musí toto „neohrožené vedení“ respektovat! Díky nám všem. Tohle je totiž jediná skutečná a faktická cesta ke změnám.  Že jí chce většina, ne 3 lidi ve výboru, kteří mají povinnost respektovat naše rozhodnutí většiny, ne to co si sami odsouhlasí.

Byla jsem zkormoucena názory mladé představitelky výboru, která asi ve škole chyběla při přenáškách o pojmu „zastupitelná demokracie“ a vysvětluje si poněkud mylně svou absolutní moc, kterou jí podle ní členové svými hlasy dali. Nepochopila, že hlas dostala proto, že lidé věří, že bude zastupovat je, ne prezentovat své vlastní názory a jimi pak je uzurpovat. Že to nechápe dáma středního věku mne sice též šokuje, nicméně u generace která téměř nezažila totalitní režim, je to pro mne nepochopitelné. Že jisté zastupitelky vedení používají v demokracii diktátorský styl, kdy mikrofon používá se třeba jako megafon k okřikování členů, z toho jsem přímo v úžasu. Což tak, milá děvčata, otroctví??
Ano skutečně jsem se místy bavila.

Ale místy mi do smíchu nebylo. Ve chvílích, kdy základní znalosti, norem, řádů a zákonů pokulhávají a přesto si chceme jako klub hrát na soudce, je pro mne jako člena nepřípustné se účastnit. Odmítám být ta, která vysloví veta nad kýmkoli, byť s jeho chováním nesouhlasím. Mám na toto právo? Mám právo vyřknout nesouhlas s tím, že někdo chová psy s PP a bez PP, mám právo mu říci, že je pro mne jeho chování nepřístojné. Ale mám právo při stylu obhajoby a obžaloby „tvrzení proti tvrzení“ vynášet trest?  V soudnictví (a tu trochu o něm víme všichni), se vždy dokazuje vina. Dokazuje jí strana poškozená straně která újmu měla způsobit. Propána Jána, jak může předsedkyně chtít, aby někdo dokázal svou nevinu?? Jak se prokazuje, že člověk nic neprovedl? Na to jsou důkazy? Chceme-li my trestat, je na nás prokázat za co.

O tom jaký trest můžeme a nemůžeme my jako klub vůbec uložit, pokud se o tomto vedou dohady, to je špatně. Kde je jistota, že klub nepochybí?? Kde my členové máme jistotu, že neodsoudíme k zániku psa, nebo chov když na to nemáme třeba právo? Pro psíčkaře toto může být rovno trestu smrti. Víme všichni jak ožehavé je toto téma a jak nesnadno se k němu přistupuje. A mi tak ledabyle budeme trestat?? Máme právo udělit trest smrti a pak říci: „Sorry, spletli jsme se?“ . Zde hra končí.
Kdo bude vinen, že pochybil ve svém rozhodnutí, prokáže-li se že jsme na to neměli právo? Kdo ponese hmotnou zodpovědnost, kdo bude potrestán za újmu na cti a za pomluvu dané osoby v případě našeho klubového pochybení?  Vedení?? Když chce v tomto rozhodnutí nás členů? Nemusí vedení vždy narazit jen na ovci, která unese popravu. Jsou i také, co mají rohy!

K tomuto tématu stahující se příměr – všem stejným metrem! Kdož jsi bez viny, hoď kamenem! Společnost se brání, v případě že se neměří všem stejně. Ať již jde o tak ožehavé téma jako chov psů bez a s PP, nebo „jen“ uchovnění a neuchovnění svého psa bonitační komisí. Ovečky mají kopýtka a dovedou rozseknout holeň. Takový verdikt  – neuchovněn – je větší trest, než  je horší známka na výstavě. Kdo druhému dává tu absolutní moc nad zvířaty a chovy jiných? A dokolečka dokola jsme zase zpátky u toho „Všem měřeno stejně!“ Nemám osobní špatnou takovou zkušenost, nicméně vnímám stesky z okolí. Vedení je nevnímá?? Není třeba je řešit? 

A takto, by jsme mohli, pokračovat dále……zrušení knihy hostů, neprůhledné kontroly vrhů, podivné prakttiky při bonitacích, chybějící inrormace o financování, a mnohé další které se stále snažíte získat a co já vím vše co vám chybí? Začít jste se pokusili na výstavě v Českých Budějovicích na svém dobrovolném sezení přátel a lidí stejné vize, byť bez podpory vedení. Máte na to právo!! Jste členy sdružení, která Vám nemůže diktovat, kdy a jak se máte nebo nemáte scházet, co můžete a nemůžete…. Byť by se to lidem z výboru nelíbilo sebevíc. Ba právě naopak mělo by je to hned v zárodku varovat, že někde je něco špatně. Že nepracují, jak si lidé přejí. A dáváte jim tím možnost své chování zkorigovat ku prospěchu sebe i vás.  Ale řekněme si rovnou, kdo si rád připouští , že pochybil?? Tak místo toho uslyšíte napadání, osočování a povely k tomu co a jak máte vidět a dělat. Ale ještě ten čas otroctví nepřišel do našich řad, jak bylo vidno z vašich přání a hlasování! Jsem optimista ale naturelní realista. Nezmění se tím nic, nebojte, vedení si opět nevezeme ponauční, neb tam kdesi  stojí Bůh, někteří z vedení stojí hned vedle něj.

Jak moc stojí, některé osoby o tu pozici vedle toho Boha jsem v závěru schůze pocítila na vlastní kůži. Omlouvám se, pokud jsem při svých připomínkách a diskusních výstupech přišla někomu „uřvaná „ (můj hlas ale nepotřebuje megafon .) , nebo příliš emocionální, zejména v závěru, kdy skutečně se mnou již emoce se pokoušely cvičit, neb bytostně mé ego nesnáší, když ze mne někdo dělá vola!

Po té, co  předsedkyně chtěla, ať jí ocituji ze stanov stať o způsobu voleb, která zde obsažena není, jsem na chvíli zaváhala, ale pocit, že nemá vedení pravdu, když nás většinu obětující svůj čas a peníze k tomu abychom měli právo boje za změnu, tak ponížili svým chováním, že si bez studu sobě vlastního dovolili vytáhnout „plné moci“, které měly mít stejnou váhu jako hlasy nás přítomných, mne nenechal chladnou. Požádala jsem tedy ing. Miluši Böhmovou o to, zda mi na stránkách klubu nebo z jiných normativ může zpřístupnit volební řád a po té co se mi dostalo zarážející odpovědi, že žádný nemáme, byla jsem konsternována tím, že předsedkyně neomaleně členy ubíjí argumenty, na které nemá právo, které neexistují. Což mi potvrdila v diskusi také „přísedící“ právní poradkyně paní předsedkyně. Má zloba na takové zacházení s námi členy, neb se týkalo i mne byla myslím tedy oprávněná. A chtěla jsem sobě i vám všem dát šanci, aby jsme mohli splnit to, proč jsme na chůzi předně přijeli.
Jsem ráda, že se nám to nakonec povedlo a mohli jste vyjádřit svými hlasy, zda souhlasíme nebo nesouhlasíme s práci stávajícího výboru. Přesto, že většina zvolila si vedení totožné, necítím toto jako nic špatného, je to volba většiny, je třeba jí respektovat. Ovšem onen varovný prst, o „kolik“ většiny to bylo, je pro mne velkým podnětem se zamyslet nad spokojeností členů KPPPK. Doufám, že i výbor!

Tento článek bude jistě opět vnímán jako útok. A počítám že možná vyvolá další ataky jistých lidí, jak jsem již tomu přivykli, neb nejlepší obrana je útok, ale právo svobodného vyjádření naštěstí je nám dáno ústavou.  Děkuji všem, kteří se nebáli  vyjádřit svůj „nepřístojný“ názor a věřím, že v načatém budeme pokračovat všichni ve správném směru.

Radmila Popková (Brakemon)