Asi před 3 lety se na jedné internetové diskuzi objevila problematika s názvem „krmení syrovým masem“. Tenkrát jsem byla jedním z prvních přispěvatelů na pokládané dotazy, protože mne potěšilo, že „někdo“ má stejný pohled na výživu psů (ale i koček) jako já. Od té doby se mnoho změnilo a spíš získávám dojem, že jde o nový boom v krmivářství domácích šelem. Děvčata z dané diskuse vydávají knihy, vytvářejí kluby a e-shopy s masem…. To vše stihla za asi 3 léta. Jsem tomu ráda, protože už tak nepatřím k černým ovcím, které upřednostňují zdraví svých zvířat nad svým pohodlím.  

Nicméně tak jako v mnohém, český chovatel (rozumějme  i majitel), zaostává často za názorovým vývojem mimo naše hranice. Již více let tomu zpátky se mnozí větší chovatelé, s větším množstvím držených zvířat - což jim umožňuje rychlejší sesbírání poznatků,ve  stále větší míře navraceli zpět, z granulovaných krmných směsí  ke „klasickému krmení“.

Již se tak snad chýlí ke konci i doba, kdy zastánci „granulí“ opovržlivě shlíží na zastánce „klasiky“, která je podpořena  tradicí a znalostmi chovatelů několika násobně delších desetiletí, než jen relativně proti tomu novodobou historií „krmných směsí“. Je však krásou dnešní doby, že v mnohém máme na výběr. Jak pro sebe, tak po naše zvířata.

Počítám, že většina dnešních majitelů psů se rekrutuje z řad, které znají převážně krmení kompletními krmivy. Ta hrstka, která si ještě pamatuje dobu minulou je patrně v menšině, a i z ní část využívá dnešních trhem nabízených výhod. Výhod, které nám lidem usnadní život. Otázkou však stále zůstává, zda také zkvalitňuje život našich čtyřnohých svěřenců. Výsledky dlouhodobého výzkumu vlivu na psí a kočičí populaci (několika generační) teprve jsou pomalu na svém počátku, na to, aby mohly dát uspokojivé odpovědi, si ještě musíme počkat.

BARF (Born Again Raw Feeders – znovuzrozen krmit syrově, nebo Bones And Raw Food – kosti a syrová strava) je hraniční opak kompletních krmných směsí. Jde o krmení natolik přirozenou stravou, že mimo syrového masa se z krmení psovitých šelem vypouští vše „nepřirozené“ jako např. těstoviny, nebo jakákoli i tepelná úprava. Takový extrémní styl krmení se dnes také ani u psů krmených přirozenou stravou ale většinou nepoužívá. Znám je více méně předně z krmení loveckých smeček honičů a jiných plemen držených a krmených takto ve velkých smečkách, kde předložení výhradně hromady syrového masa na kosti (ať již celých půlek hovězího či vepřového, nebo celých ryb či drůbeže) se jeví  jako nejvýhodnější krmení.  Jak je známo, zrovna tito psi musí být ve vynikající fyzické kondici, protože jejich práce, zejména v období pracovního nasazení, je velmi energeticky a fyzicky náročná.

„Klasické krmení“ se dá různě přizpůsobit potřebám majitele i psa. Od množství času, až po surovinové složení i finance, které do krmení psa chceme investovat. Ani zde však neplatí, že co je drahé musí být vždy dobré. Znám extrémní případy, kdy majitel psa před podáváním psí krmě nachystá rozličné mističky, váhy a míchátka…. Do mističek rozsype patřičné množství rozličných ingrediencí (minerální přípravek, chondoprotektiva, bylinky,..), vločky, rýži,mrkev, jablko, květák, jogurt, vejce (bez bílku) …. oddělí kosti od masa a to vše naporcuje,..pak přistoupí k odboranému procentuálnímu odvažování a konečnému mísení. Slabší povahy, co lze vzájemně povaří  a konečně podává.
Všechny, bez rozdílu menšího či většího zápolení či liknavosti k váhám a procentům, nás však těší pohled na psa, který s chutí baští předloženou krmi. Po jisté době se k tomuto potěšení přidá i hrdost na dokonalý odpad vycházející z druhé strany trávicího traktu našeho miláčka, což je potvrzením našeho kulinářského umění. Není pak těžké s těmito podporami štěstí našeho psa a naší spokojenosti vytrvat pár týdnů a s obdivem pak sledovat dokonalou fyzickou kondici, krásnou srst a psychickou pohodu psa, který se „konečně do sytosti nažral“. Že co má chování psa společného s krmením? I v zoo a ve stájích se ví, že spokojená zvířat, jsou nakrmená zvířata. I lidé, kteří trpí pocitem hladu, bývají nervózní, roztěkaní…. Pocit sytosti se však u psa dostaví poměrem naplněného žaludku, který je uzpůsoben příjmu poměrně velké dávky krmení, protože šelma musela v době úspěšného lomu zkonzumovat poměrně velká množství potravy. Malé množství granulek v misce uspokojí jen málo psích hladovců. Občas mám dojem, že takto krmíme psí anorektiky, ne psy – šelmy.

Asi málo kdo i dnes ví, jak náročné je pro psa a jeho trávicí ústrojí trávení průmyslově vyrobené strany. Pozná se to podle podivného způsobu. Zvracení. Pes krmený přirozenou stravou stráví do cca 12 hodin všechny složky stravy, jen ty odolnější, jako kosti odolají psímu trávní o pár hodin déle. Granule oproti tomu v psím traktu „zahnívají“ běžně min 24 ale až i ne vzácně 48 hodin. Hnilobný proces suchých krmiv započíná ihned po kontaktu s tekutinou, tj. již promísení se slinami. Stejný hnilobný proces započíná i v mase po zabití zvířete. Nicméně díky rychlejšímu zpracování klasického krmení se v těle psa nehromadí nebezpečné produkty hnilobného procesu v takové míře jako u krmení suchými kompletními krmivy.

Test stravitelnosti si může bez nějaké laboratoře udělat každý majitel svého psa sám. Ať již kontrolou výkalů psa, nebo svezením „zvracečů“ autem. Pes nakrmený granulemi i po 16 hodinové hladovce vyvrhne v lepším případě předtrávenou kaši, v horším i krásně tvarované granulky.

Co mne poslední léta zaráží, jak stále rychlostí přímo kosmickou přichází nové, další receptury zdokonalených krmných směsí. Pamatuji dobu, kdy granule pro psa byla váleček slisovaný zelený či nahnědlý, vypadající jak váleček granule se senem pro koně či hlodavce….až po všelijaké barvené bobule…více či méně voňavé, lesklé nebo matnější….Je zvláštní že už před 5 lety ( předtím před 8 a předtím před 10) nám tvrdili, že „zrovna tyhle granule“ jsou tím TOP na trhu…a od té doby jsou pořád TOPovější?? Tak jakým šuntem jsme to krmili před 8 lety?? A jakým krmíme dnes, když za další rok budou novější a ty zaručeně nejlepší?
Na mase se nic moc vychytat nedá, krom snad značky BIO :-)

Dalších mnoho ukazatelů se dá vyjmenovat. Není zde ale mým cílem čtenáři „vnutit“ svou vizi. Kam patříte vy? Jak doma „vaříte“ svým psům?

Radmila Popková (Brakemon)