Hlava krysaříka je velmi typická. Ne jen pro svůj tvar, požadovaný standardem, ale proto, že se na ní vyskytují dominantní prvky, které zaujmou každého na první pohled...a patří k nim zejména poměrně velké uši  a oči.
   Velikost oka i ucha zabírají, v procentuálním poměru celé plochy těla, značnou jeho část. Těmito velikostními znaky se vyznačuje většina miniaturizovaných plemen. Zvážíme-li velikost uch a či oka u velkých plemen, a jakou poměrnou část k jejich tělu tyto části zabírají,  zjistíme, že velikost ucha i oka u malých plemen není úměrně zmenšená k zmenšenému tělu. Proto se oči a uši stávají dominantou na malých psech.

   V podstatě totéž se dá říci o prvcích, které nevidíme, a to jsou zuby. Také chrup malých psů se zmenšuje méně než by se dalo očekávat. Proto také často dochází u miniaturních plemen ke sníženému počtu zubů, protože velikost mordičky často velmi omezuje prostor pro kompletní chrup poměrně velkých zubů. Zde je třeba hledat správnou vyváženost mezi požadavky na plnochrupost či možnost chybění zubů. Bezesporu požadavek na kompletní chrup by mohl velmi rychle zdecimovat chovy miniaturních psů, nehledě na dědičnou podstatu chudozubosti, která je velmi složitá. Jistě není na druhé straně žádoucí, aby mezi jednotlivými zuby vznikaly velké bezzubé prostory, jimiž by psíkovi vypadával jazyk či potrava.

   Všechny tři prvky - uši, oči i zuby mají svá specifika, s nimiž mnohdy začínající příznivci bojují.

   Ucho krysaříků má být v ideálním případě vztyčené. Přípustné je ucho poloklopené. Postavené či poloklopené ucho je dáno psíkovi dědičně.
   Čas, kdy se ouška psíkům začínají stavět je velmi individuální. V jednom vrhu štěňat tak můžeme v jeden čas najít štěňata s různě vztyčenými ušními boltci a není žádnou výjimkou že každé ucho může být u jednoho psíka v různém stádiu vzpřimování. Ouška v době odběru štěňat by měla již jevit známky toho že se chtějí stavět. V dalších týdnech může pak majitel štěněte pozorovat poměrně rychlé napřímení ucha zejména v jeho spodní části. Špičky uší se vzpřimují pomaleji, v závislosti jak rychle psíkovi sílí a zavápňuje se chrupavčitá část ucha. Jsou štěňata jejichž ušní boltce se vztyčí již v době 3 měsíců, ale jsou i tací, jejichž ouška neposlouchají do přezubení mléčných zubů. Není nic zvláštního, když se štěněti uši postaví a v době výměny chrupu zase špičky se svěsí. Vápník je ve velké míře přesouván v té době do nových zubů a když jejich vývoj ustane, opět se přesune do sílící chrupavky ucha a konečné vztyčení boltce je zpravidla již jen otázka několika málo dnů.
   Rychlost a trvalost vzpřímení ucha je dána také pevností ušního boltce. Psíci s méně pevným uchem s jeho postavením bojují déle, než psi s pevným uchem. Ale toto již jsou jen vývojové rozdíly.
  Někteří majitelé mají ve zvyku v období kdy štěně uši začne stavět, uši "vylepovat". Do vnitřní části v místě zlomu ucha se vlepí, pomocí náplasti např. kousek tvrdého papíru z krabičky od sýru. Psi si na tuto svou ozdobu poměrně rychle zvykají a tato podpůrná metoda mívá za následky rychlejší postavení ucha. Vylepování uší u příliš mladých psíků nemá valného významu, nejvhodnější období je zpravidla od  3 - 4  měsíce, kdy již chrupavka dobře sama udrží spodní část vzpřímenou a je tedy jasné že začíná být zavápňována. Nicméně pokud je psíkovi dáno do vínku vztyčené ucho, dříve nebo později k němu každý dozraje.
   Krysaříkovo ouško nepotřebuje zpravidla příliš čištění. Pokud již však naznáte že je třeba vyčistit vnější část zvukovodu, NIKDY se do něj nevrhejte se špejličkou s namotanou vatičkou v ruce. Tímto úkonem se vám akorát podaří zamáčknout maz a nečistotu hlouběji do ucha, kde způsobí určitě větší problém než kdyby jset jej ponechali tam kde byl. Pokud již je třeba ucho vyčistit, v lékárně nebo u veterináře jsou k dostání speciální ušní kapky, které se nakapou do zvukovodu, který se pak zvenku mírně promasíruje. Psík pak sám třepáním hlavy vyklepe čistící tekutinu i s nečistotami ven. Na vás pak již jen je otření ušního boltce čistým vatovým tamponem, tak by jste z něj odstranili nečistoty vyteklé ze zvukovodu.

   Oko krysaříká má být poměrně velké, ale ne příliš vystouplé. Čím je oko psa vystouplejší, tím větší část rohovky je vystavena riziku poranění. Velké vystouplé oči mívají také větší sklon k "vypadnutí", protože snadněji vyklouznou z očního důlku. Přijde-li vám tato fráze směšná, věřte že u psů s kulatýma lebkama a velkýma očima není ničím zase tak zvláštním. Psíkovi může oko vypadnout z mnoha příčin, ať již mechanickým tlakem, z úleku, ....pokud se povede včas oční bulvu reponovat do správných míst, je sice velká naděj že vše bude v pořádku, nicméně vypadnuté oko mívá sklon k recidivám, nehledě na možnost nevratných poškození oka. Proto je třeba chovatelsky důkladně dbát na správou velikost a usazení oka do hlavy. Vypadnutí oka není nicméně ničím častým a věřím že většina majitelů plemen se sklonem k tomuto traumatu se s ním nikdy nesetkalo.
   Velké oko u krysaříků s sebou nes zpravidla zcela jiný častý problém a tím je zvýšená slzivost. Tato je způsobena fyziologií vystouplého oka, kdy slzné žlázy musí vyprodukovat větší množství slz u oka, jehož velká část je tvořena rohovkou, než slzné žlázy oka, které je více zanořeno do hlavy a k omývání rohovkové části tak postačí méně slz. Druhým důvodem k větší tvorbě slz je velikost krysaříka.  Krysařík je psík malý. Pohybuje se v prachem a nečistotma velmi exponované výšce, čímž také ulpívá na jeho rohovce více prachu než u psů vyšších. Opět proto slzné žlázy musí produkovat takové množství slz, které oko ne jen dostatečně zvlhčí, ale které také stačí k omytí zašpiněné rohovky. Větší slzivost u krysaříků většina majitelů zaznamená v době kdy psík pobíhá v prašném prostředí nebo v trávě která je v době květu. Také větrnější prostředí nutí psíka k větší slzivosti.
   Větší množství slz občas oční kanálek není schopen pojmout zpět a stává se že psík má mokré také okolí očí. Nicméně toto mokré okolí by mělo být pouze skutečně v případě pohybu psa v exponovaném prostředí za zhoršených podmínek pro rohovku. Pokud se psíkovi tvoří slzné cestičky, nejde již  o fyziologický stav a patrně jde o problém slzných kanálků, které jsou buď ucpané nebo v horším  případě nevyvinuté. Ucpané slzné kanálky může veterinární lékař propláchnout a psíkovi tak od uslzených očí odpomoci. Nicméně tento stav mívá také snahu se občas vracet zpět.
   Při normální funkci slzné žlázy není potřeba u krysaříků s okem nijak manipulovat nebo jej neustále ověnčovat speciální péčí. Uslzené oči je vhodné pokud je to momentálně třeba, otřít opatrně suchým kapesníčkem nebo vatovým odličovacím tampónkem. V případě že je oko třeba ať již vypláchnout, nebo jeho okolí omýt, nejvhodnější je užít speciální oční kapky a vody k tomu účelu určené které se dají koupit v lékárně, nebo použít obyčejný fyziologický roztok (taktéž k dostání v lékárně), k otírání očního okolí postačí také obyčejná převařená vychladlá voda, v nouzi i voda obyčejná. V žádném případě se do oka nebo do jeho okolí nemá používat tolik oblíbená borová voda, která jej jen dráždí a při častém užití může oko i poškodit.

  V tlamce krysaříka se nachází většinou poměrně mnoho zubů. Několik krysaříků je dokonce plnochrupých. Nejčastějšími chybějícími zuby jsou P1 a M3. Tedy krajní zuby čelistí. Pro nové majitele bývají nejčastějším prvním problémem persistující (přetrvávající) zuby mléčné, v době růstu zubů trvalých. Zpravidla s jedná o špičáky. 
   Štěněti kolem 4 měsíce se začne měnit chrup. Nejdříve dochází k výměně řezáků, stoliček a  nakonec dochází k výměně špičáků. Velmi často se stává že vyrostou nové špičáky až do své celé délky  a některé (nebo i všechny) mléčné psíkovi nechtějí vypadnout. Mléčné špičáky mají velmi dlouhý kořen, jenž ukotvuje zub důkladně v hloubce kostí čelistí a v případě že by nedošlo k jejich odstranění, vystavujme psíka riziku jednak vzniku nevhodného zubního zámku (vzájemnému postavení zubů v dospělosti), jednak následným problémům s větším množstvím usazenin zubního kamene  který vzniká ze zubního plaku jenž se má snahu, v místech zdvojených špičáků hromadit ve větším množství. Většině psíků tak veterinární lékař doporučí v narkóze  přetrvávající mléčné zoubky odstranit. Občas se stává že persistující zůstávají také zuby mléčné ve skusu - řezáky, kdy za mléčnými vyrůstají zuby trvalé. Je třeba velmi proto dbát častých kontrol psíkovy tlamičky, aby včas mohlo dojít ke korekci mléčného chrupu, aby tento nebránil ve správném růstu a vývoji chrupu trvalého.

   Mnoho a ne je malých psů, v dnešní civilizované době trpí zubním kamenem a to i již v poměrně raném věku. Já osobně toto přičítám nevhodné granulované stravě. Všichni mí psi po přechodu, před lety, zpět na klasické krmení přestali mít problémy s tímto neduhem. Miniaturní plemena všeobecně jsou k zubnímu kameni více náchylná proto zejména u nich je vhodné dvojnásob dbát na hygienu zubů. Také tvrdost vody k pití je velmi významným činitelem v tomto směru a pokud psík celoživotně je odkázán na příjem tvrdé vody, mívá se zubním kamenem větší problémy. Vyplatí se tedy, pokud víte že vaše pitná voda z kohoutku je tvrdá, kupovat psíkovi obyčejné vody pro lidskou potřebu, nebo používat speciální prostředky k demineralizaci vaší domácí vody. Jistě tak prospějete ne jen psíkově chrupu, ale i svému organismu....

   Na hygienu očí, uší i zubů je třeba psíka od malička navykat, aby pro něj se tyto úkony staly přijatelnými a netrpěl z nich zbytečným stresem. Ne jednou za jeho život se vám jeho dobré návyky vyplatí.

Radmila Popková