Ppražský krysařík v posledních letech zažívá svůj boom. Bezesporu to není jen vzrůstající oblibou malých plemen, protože je mnoho již tradičních a zavedených, známějších, které jemu konkurují. Nicméně krysařík patrně skutečně předčí mnohá jiná miniaturní plemena svou povahou, ale také zdravím. Pokud je mi známo nevyskytují se u něj v nějaké větší míře  žádné zdravotní problémy a všeobecně je řazen mezi dlouhověká plemena.

   Druhou stránkou jeho vzrůstající obliby je, troufám si říci, jeho se v posledních letech velmi výrazně zlepšující exteriér. Mnoho pejskařů si bohužel krysaříka spojuje se staršími typy zvířat, která, řekněme, nelahodila tolik oku. Dlouholetým příznivcům krysaříků se můj výrok možná nebude líbit, ale i já patřím k těm, jenž znají krysaříka z let dřívějších a ani mne tenkrát příliš "neokouzlil". Psi, které jsem v převážné většině někde potkala byli malí, hubení, často s kosterními nedostatky takové míry že u jiných "normálních" plemen bych je nazvala vadami. Chov malých plemen psů má svá úskalí, tak jako psů obřích. Každé plemeno odychlující se od střední, tj. normální velikosti je na chov a šlechtění tím náročnější, čím se víc od průměru vzdaluje. Jak se které plemeno bude v daný čas vyvíjet vždy záleží na tom jací lidé v ten čas se kolem něj pohybují. Pražský krysařík má to štěstí že před pár lety se jej  ujali lidé s chovatelskými ambicemi a jistou vizí a tak dnes se stává čím by měl být. Snad i díky úpravě standardu, kdy lidé přestali tyhle psíky miniaturizovat v psí karikatury, ale chápou že jistá hmotnost psa se pojí ne jen s jeho životaschopností, ale také ubývá kosterních nedostatků, které často s sebou zmenšování těla nese. A tak s potěšením musí říct, že když jsem letos viděla dvě silně obsazené třídy mladých (kolem 15 zvířat) černých fen, zahřálo mne to u srdce. Nečekala jsem že uvidím tolik solidních i v typu hezkých a podobných si vzájemně zvířat. A fena, to je základ chovu. Tyhle mladé fenky, dávají naději že příští generace, jejich potomků rozšíří řady hezkých krysaříků.

   Dá se tedy asi říci, že krysařík stojí na startovní dráze s dobrou pozicí.

   Jistě, dlouho bude bojovat za to, aby, zda vůbec kdy, jako naše národní plemeno byl uznám mezinárodně.....ale mám dojem, že ani tím, že mezinárodně uznán třeba nikdy nebude, už svou oblibu mezi lidmi neztratí. Nakonec z čeho je psí plemeno živo? Ze zájmu lidí nebo potvrzením FCI? Znám mnoho mezinárodně registrovaných plemen u FCI která jsou na vymření....prvotní lidský zájem je zájem sám o psa určitého plemene. Pak až zájem o výstavy.  A je to tak dobře. Protože ubohými se stali psi plemen, kde show převažuje nad lidskostí!

   Užívejte si tedy sých krysaříčků a radujte se z nich. 

srpen 2009, Radmila Popková