Dlouho časem nazpátek.....se traduje vývoj jednoho z nejmenších psíků světa.
  
   Po celém světě kde hlodavci žili, běhali  malí čiperní, hbití a ostří psíci kteří byli využívání k hubení hlodavců. Tito položili základ plemenům z řady teriérů a pinčů. Někteří vývojem jsou tak promíseni, že jen odborník pozná zda dané plemeno zařadit k té či oné skupině, čehož dokladem mohou být dnešní manchesterský teriér - anglický toy teriér - německý pinč  -  pražský krysařík. Prapůvod všech má společný zájem a pracovní náplň. Jen místo dalšího vývoje určilo odlišnosti jedněch od druhých.
   Prapůvod pražského krysaříka sahá tak hluboko že dnes již patrně nerozsoudíme spory, zda původnější v naší oblasti byl německý pinč nebo pražský krysařík. Jsou prameny, jenž popisují vznik pinče do něhož byla mísena krev krysaříků.

   Zmínky o ratlících najdeme již ve středověku (5.století - 15. století), kdy nejčastěji dělal společnost  panovníkům.
   Populárně vědecký publicista Emil Jech z Roztok u Prahy je dnes původcem nejstarších zmínek z historických pramenů.  Opisuje život ratlíka v době českého knížete a krále Vladislava II.
V  článku Ratlík v dějinách (Pes přítel člověka č.3/1971, str.6-7), se odvolává na německého kronikáře Einharda (770-840), životopisce slavného panovníka, že obdržel Karel Veliký od českého knížete malého psíka jako posla míru, přátelství a vyrovnání všech sporů a nedorozumění mezi oběma zeměmi
   Francouzští kronikáři zaznamenali, že vojska Karla Velikého se v roce 805 n.l. střetla s českými vojsky u hradiště Cannburg. V bitvě sice nebyla česká vojska poražena, ale politicky nejednotná česká knížectví stěží mohla doufat, že stejně úspěšně odolají i případným dalším útokům mocného západního souseda, a proto se některý z českých vůdců rozhodl k zaplacení za mír a k němu připojil i symbolický dar - malého psíka.
   Také E. Jech uvádí, že kronika polského kronikáře Palla Anonyma se zmiňuje že polský král Boleslav II – Smělý (1058 – 1080), velký zastánce loveckých psů, si oblíbil ve svém psinci mezi 12 psy dva ratlíčky, kteří pocházeli z Čech a uvádí: "V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i krev ryze slovanská, krev darovaná”. Tyto dva psíky získal darem z Čech.
   O třech ratlících českého původu se zmiňuje francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle Historie Francie. Francouzský dějepisec píše o živém daru jako symbolu věrnosti a oddanosti, jímž Karel IV. uctil francouzského krále Karla V. při své návštěvě Francie na podzim roku 1377. Dva z oněch tří darovaných psíků počátkem září roku 1380 odkázal umírající Karel V. svému dvanáctiletému synovi Karlu VI.
   O králi Václavu IV. (1378 – 1419) se vypráví, že na tajných výletech do hostince “U krále Brabantského” v bezprostřední blízkosti Hradčan, kde chodil v přestrojení na žejdlík,  míval vždy s sebou oblíbeného ratlíčka.
   Profesor Weiss se ve svém díle zamýšlí nad minulými staletími a věnuje zvláštní pozornost době císaře Rudolfa II. a o tomto panovníkovi píše: “Rudolf II. (1576 – 1611) nalézal vždy útěchu a jasnou mysl uprostřed smečky loveckých psů a čtyř ratlíků. Z původních čtyř jedinců se potomstvo rozrostlo na osmnáct ratlíků – krysaříků. Byla to vzorná ukázka chovatelské práce”.
  
   Český ratlík zdá se, patřil k životu pánů vyšších vrstev již v dávné české historii. Tak jak mnohá plemena i on se šířil jako dar do jiných zemí a krajů. Ale jak se vlády měnili, ratlíkova obliba ne vždy měla na růžích ustláno a tak se postupně přesunul malý, nenáročný, houževnatý psík k nižším vrstvám obyvatel, kde našel své uplatnění i vždy se pro něj našlo něco toho málo jídla. Český ratlík přešel mezi prostý lid.

   V další době před i mezi oběma světovým válkami se již pravidelně objevují v  časopisech obejvují statě věnované českému ratlíkovi. Inzerce na prodej  štěně pražského krysaříka, pražského ratlíka či ratlíčka není nočím zvláštním.

   Před druhou světovou válkou se o zakrslém ratlíkovi zmiňovali tehdy známí kynologové a kynologičtí publicisté Otakar Karlík a Theodor Rotter, kteří si na výstavách všimli, že z kruhu trpasličích pinčů, které si němečtí kynologové nechali mezinárodně uznat a chránit, byli vyřazováni jako netypičtí pražští krysaříci (pro malou výšku a kulatou hlavu). Snažili se podchytit a obnovit chovatelskou základnu, shromáždit historickou dokumentaci a zajistit chov pražského krysaříka. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla, tehdy požadovaná, registrace šesti generací. 

   V roce 1960 se možností regenerace krysaříka začala opět zabývat skupina kynologů z tehdejšího Klubu malých plemen psů. Od svého záměru však upustila.

   Karel Štěpánský ve svém článku Obnovíme slávu pražského krysaříka - ratlíka (Pes přítel člověka č.6/69, str.6) vyzval čtenáře, kteří by cokoliv věděli o dávné či nedávné minulosti trpasličích psů - ratlíků, nebo měli jakoukoli dokumentaci vedoucí k regeneraci plemene, aby tyto informace poskytli Klubu chovatel malých plemen, který se rozhodl zregenerovat plemeno pražský (český) krysařík. Na základě zmíněného průzkumu a požadavků zájemců o tohoto psíčka se koncem roku 1979 Ústřední odborná komise chovatelů psů ČSCH rozhodla přistoupit ještě jednou k pokusu o obnovení chovu pražského krysaříka. Aby mohlo být plemeno znovu vytvořeno, byly stanoveny tyto zásady:

   V roce 1980 bylo v Českém svazu chovatelů rozhodnuto, aby rozvoj naší kynologie byl posílen rozvojem navržených pěti plemen, jejichž základ byl našími kynologickými specialisty a historiky navržen. Ing. J Findejsovi bylo navrženo, aby tuto práci převzal a podal návrh na výběr. Vybral tenkrát dvě plemena. Chodského psa a pražského krysaříka.
   Pražský krysařík, na základě vypracovaného standardu a genetického založení vstoupil, po schválení tehdejší Československé kynologické rady, do plného rozvoje.
 
   Roku 1990 byl založen chovatelský klub který nadále zastřešuje chov plemene. Zde se setkávají dvě názorově rozlišné skupiny chovatelů a příznivců.
   Jedna v chovu vyznává poslední slova ing. Findejse o způsobu vzniku krysaříka: "Závěrem podotýkám, že plemeno pražského krysaříka bylo ustáleno do dnešního typu proto, že byli vybíráni jen odpovídající jedinci, kteří byli spojováni mezi sebou na stejně stanovené úrovni s vyloučením tvorby liniové plemenitby a to po poradě s profesionálními genetiky, s mírným stupněm výpočtu příbuzenské plemenitby (nejvýše koef. 6,25). Liniová plemenitba by při malém stavu výběru pražských krysaříků musela být zavedena příbuzensky, což dle známých údajů by bylo naprosto nepřijatelné, zvláště u malých plemen." (klubový zpravoddaj 1/2005).
   Druhá skupina, která se snaží pod tlakem podmínek FCI, které stanovují pravidla k mezinárodnímu uznání nového plemene, postupovat v chovu způsobem šlechtění v liniích. V čemž jim je nápomocen přední genetik Ing. J. Dostál, DrSC a o  čemž hovoří také článek "Co chybí pražskému krysaříkovi k uznání FCI" (klubový zpravodaj 3/2004), který začíná slovy: " Ne mnoho! Jen nejméně 8 linií, v každé nejméně 2 psi a 6 fen, což je nejméně 64 jedinců, a ti všichni musí být nepříbuzní do třetí generace předků včetně. Všechno ostatní pražský krysařík již má."

fakta čerpána z www stránek
Radmila Popková