Mnohokrát diskutované a dosti bolavé téma mezi patrioty, kteří se hodlají za krysaříka postavit. Předkládám proto kompilaci standardů obou plemen pro ty, jež se zajímají, jak vlastně přišli Rusové na krátkosrstého toye, jehož představitelé mnohdy drásají oko milovníka krysaříka. Proč, protože nejednoho krátkosrstého toye kterého jsem mohla spatřit, bych přála nám v chovu, přilití krve krysaříka a tím vykradení našeho plemene je do očí bijící.
Můžeme si položit hned několik otázek.

Jak si to mohli Rusové dovolit?
Není to jen reakce na to, že my jsme uznali dlouhosrstou variantu a tím naopak lezli do „zelí“ Rusům?  (byť samozřejmě víme ze zdrojů, že dlouhosrstí se v minulosti rodili, jen byli obvykle tajeni jako nestandart)
Jak to mohlo FCI schválit, o existenci krysaříka jistě ví?
Jak je možné že ČMKU nepodalo protest?
Mohli jsme se pokusit protest podat sami jako klub?
Proč se ČMKU staví k PK tak, jak nám předvedl pan rozhodčí Václavík na sobotní výstavě – jsme opravdu tak měkcí jak nám vytýká a proto ztrácíme pravé staré krysaříky?
Máme na mezinárodní uznání našeho plemene vůbec naději a zvolili jsme správné páky k dalším krokům?

V minulém období, myslím volební našeho klubu, se dle mého názoru zatím asi vyvinula největší snaha okolo uznání PK skutečně něco podniknout.  Byly připraveny propagační materiály (abych nemluvila „my“, jak mi bylo vytýkáno, nebo „lidé“, tak já bych ocenila kdyby bylo možné získat CD, které naše plemeno propagovalo na Evropské – bude možné ho koupit třeba v Radotíně?), PK byl vidět na Evropské výstavě, proběhla jednání s ČMKU. Jak píši výše, je jen další otázkou zda taktika byla zvolena optimálně, nemohu toto hodnotit více či snažit se přemýšlet co by se dalo dělat dále, nemám přístup k bližšímu infu v jaké fázi jsme teď, či co nás brzdí. To jsem ale odbočila od daného tématu a to je standart PK a toye. Pojďme na něj. Snad si každý bude moci udělat obrázek, či vlastní představu o odlišnostech, či podobnostech obou plemen, mnou předložený komentář je mým názorem, či chápáním obého.

Mgr. Martina Špundová (Jongal)

PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK   X  RUSKÝ TOY

(Ratier de Prague)       (Russkij Toy)

PK

TOY

PK: ZEMĚ PŮVODU: Česká republika           X          RT: ZEMĚ PŮVODU: Rusko

PK: DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 12. 10. 1980, upraven 15. 11. 2008
RT: DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 21.02.2006

PK: STRUČNÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Dle historických pramenů sahá historie tohoto plemena s označováním PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK hluboko do minulosti našeho státu. Vzhledem k malému vzrůstu, rychlému pohybu a značně vyvinuté čichové schopnosti byl používán při zneškodňování krys a myší (odtud jeho historický název „krysařík“). Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý, čiperný pes býval často přítomen při hostinách českých králů na pražském hradě. Byl ozdobou dvora české šlechty  a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je doložitelná.V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která probíhá s úspěchem. Pražský krysařík je opět v oblibě, žije v našich rodinách a objevuje se velmi potěšitelný zájem o něj i v jiných zemích celého světa.

RT: KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:
Začátkem 20. století byl jedním z nejoblíbenějších malých plemen v Rusku anglický toy teriér. Bohužel, v letech 1920-1950 byl chov čistokrevných toy teriérů téměř zastaven a počet psů klesl na kritickou úroveň. V polovině 50. let začali ruští chovatelé psů se znovuoživením plemene. Téměř všichni psi, použití k chovu, neměli rodokmeny, mnoho z nich nebylo ani čistokrevných. Navržený standard pro tyto toy teriéry se výrazně v mnoha aspektech lišil od standardu anglického toy teriéra. Od této chvíle se vývoj plemene v Rusku vydal vlastní cestou.
12. října 1958 se dvěma hladkosrstým jedincům, z nichž jeden měl poněkud delší srst, narodil potomek, který měl zajímavé závěsy na uších a končetinách. Bylo rozhodnuto, že tento rys by se měl udržet. Tento psík byl zkřížen s fenkou, která měla poněkud delší srst. Takto vznikla dlouhosrstá varieta ruského toye. Byla nazvána moskevský dlouhosrstý toy teriér. Ve vývoji této variety hrála důležitou roli chovatelka z Moskvy, Jevgenija Fominična Žarova.
Po dlouhé době vývoje, izolovaně, spolu s pečlivou selekcí, se vyvinulo nové plemeno: ruský toy, se dvěma varietami: dlouhosrstou a hladkosrstou.

Dle i tohoto stručného přehledu historie obou plemen je zjevné, že PK je starším plemenem, typickým pro naši vlast. Historikové jsou schopni dohledat a datovat. „Nejstarší zmínku o krysařících nacházíme u kronikáře Eginharda, také uváděného jako Einhart (žijící 770-840).“ 

 PK: CELKOVÝ VZHLED: Malý hladkosrstý pes, téměř kvadratické, kompaktní tělesné stavby. Vzdor svému malému vzrůstu dobře pohyblivý a vytrvalý. Dobrý pohlavní výraz psa i feny.
RT: CELKOVÝ VZHLED: malý elegantní pes, živý, dlouhonohý, s jemnou kostrou a jemnějším osvalením. Pohlavní dimorfismus je jen slabě vyznačený.

Již tady lze vyčíst rozdíly, kdy u PK, je požadován pohlavní výraz feny i psa. Po PK se také vyžaduje, aby to byl pes s přiměřeně silnou kostrou schopný „práce“ – tedy vytrvalý. Oproti tomu toy by měl naopak působit dojmem jemnějším a křehčím, než PK.

PK: DŮLEŽITÉ  PROPORCE :
Kohoutková výška k délce těla 1:1,05 – u feny může být delší
Hloubka hrudníku tvoří 45-50 % kohoutkové výšky
Šířka lebky k délce lebky 1:1 až 1,03
Délka nosního hřbetu činí 1/3 – ½ délky hlavy
Tyto míry a proporce je třeba chápat jako optimální směrné hodnoty, důležitý je vždy celkový vzhled psa.
RT: DŮLEŽITÉ POMĚRY: kvadratická stavba. Výška v loktech je jen mírně větší než polovina kohoutkové výšky. Hrudník je dostatečně hluboký.

Správnými proporcemi se standart PK zabývá evidentně důsledněji a přesně specifikuje požadované poměry délky a zohledňuje celkový dojem jakým zvíře působí. U toye jsou proporce pojaty „obecněji“, co je dostatečně hluboký hrudník? Z těchto poměrů by se dalo vyvodit, že u PK je jednoznačný požadavek na optimální délku končetin vzhledem k hrudníku, což zajistí kompaktnost vzhledu psa. Dnes vidění psi velice elegantního pohybu i stavby těla, se bohužel od tohoto požadavku odkloňují (přeseděvším potomci registrů, ale nejen ti). Pozitivem je, že v dalších generacích, jak se ukazuje se dá toto správným výběrem rodičovského páru korigovat v požadovaném směru. Přínos takových jedinců vidím v dobré mechanice pohybu a ušlechtilosti. Tedy použití v chovu nezatracuji, ale je nutné nad daným spojením důkladně přemýšlet, zda přináší dostatek pozitiv.

PK: CHOVÁNÍ A POVAHA: Je jemný, mazlivý a velmi zvědavý.  Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je přátelský a přítulný. K cizím lidem je nedůvěřivý a rezervovaný.  Hodí se do každé rodiny, která ocení jeho přirozenou eleganci a milou povahu.
RT: POVAHA / TEMPERAMENT: aktivní, velmi veselý, není ani bázlivý ani agresivní. Povaha psů a fen se výrazně liší.

Těžko říci, v čem se u toye tolik liší, nebo má lišit povaha psa a feny, pokud pomineme pohlavní rozdíly a mentalitu v tomto směru, u PK obecně nevidím zásadní rozdíl mezi oběma pohlavími. U PK  je stále zakotvena jeho minulost, kdy nejen že lovil, ale také působil pravděpodobně jako hlásič, všeho podezřelého s nasazením celého jeho srdce – což ne vždy oceníme J neměli bychom asi zaměňovat vrozenou nedůvěru, kterou si cizí lidé často pletou s bázlivostí a vtírají se našim psům do přízně. Agresivita by však krysaříkovi měla být cizí, žel bohu, zkažení jedinci také nadělali mnoho „reklamy“ a tak někteří lidé přistupují ku krysaříku s předsudky.

PK: HLAVA: Hlava je hruškovitého tvaru.
RT: HLAVA: v porovnání s trupem malá.

Opět nesourodý požadavek u obou plemen a buďme rádi za něj. Asi bychom u PK nechtěli příliš malou hlavu, spíše ji požadujeme optimálně velkou ladící k celému tělu, ani těžkou a hrubou, ani jemnou a rachitickou. Na tvar hlavy u toye není žádný požadavek, asi bych od ní očekávala mnohem kratší čenichovou partii než u PK, kde je požadována hruška – otázka jen která odrůda hrušky J

PK: MOZKOVNA: Mozkovna je zakulacená se znatelným čelním žlábkem, týlní kost vyznačená, Oči jsou umístěny daleko od sebe. Kůže na lebce je hladká, bez záhybů.
RT:Lebka: vysoká, ale ne příliš široká (šířka v úrovni jařmových oblouků nepřesahuje hloubku lebky).

Utváření mozkovny je významným znakem krysaříka, když se podíváme na „staré“ představitele krysaříků, můžeme spatřit zakulacené hlavy líbivého a milého vzhledu. Dnes se s tímto trochu potýkáme a u některých jedinců můžeme pozorovat příliš ploché navázání stopu na čelní partii. Samozřejmě i opačného extrému a to přílišně vyznačeného stopu a vyklenutého čela je třeba se vyvarovat. První případ má tendenci k příliš oplošťující se mozkovně, hlava nám pak začíná připadat „pinčí“, zatímco v druhém případě začínáme pozorovat čivavu. Obojí je nežádoucí, jedince kteří by se dali zařadit jako „mezitypy“ bych ale nezatracovala, jak pro zbytečný odliv genofondu, tak myslím při vhodné volbě rodičovského páru mohou zanechat pro další generace pozitiva. I proto se já jako chovatel přikláním k tomu, aby na novou krev, registry, kteří mohou přinést mnoho pozitiv pro chov, byli primárně vybíráni partneři typičtí se „starou krví“ v rodokmenu, která může podržet a eliminovat nám nedostatky jako je přílišná výška, se kterou se v dnešní době potýkáme, či ne úplně typická hlava. Nejeden chovatel, který se snaží registry využít rozumným způsobem dnes již může potvrdit, že již druhá či třetí generace se rodí v požadované velikosti a slušném exteriéru. Já sama jsem majitelkou nyní většího psa z první generace po registru a je mi jasné, že jeho využití v chovu bude omezené a účelné pro kvality které má, ale výhradně na naprosto standardní fenu.

PK: Stop:  stop je výrazný.
RT:Stop: jasně vyznačený.

V tomto bodě se požadavky shodují, z toho co jsem mohla vidět, někteří RT, měli stop vyznačený mnohem víc než PK, tedy spíše  připomínající hlavu čivavy.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
PK: Nosní houba: je plně pigmentovaná. Barva a sytost pigmentu odpovídá základnímu zbarvení srsti;
RT: Nosní houba: malá, černá nebo barvou odpovídající barvě srsti..

PK: Tlama: komentuje v „důležitých proporcích“
RT: Tlama: štíhlá a špičatá, mírně kratší než mozkovna.

Opět je tu zdůrazněna jemnější konstituce RT, zcela štíhlou bychom asi tlamu nechtěli u PK, už kvůli dostatečnému prostoru pro zuby. Z popisu RT vyplývá, že by měl mít delší čenich než PK, u kterého je požadavek na délku nosního hřbetu 1/3 – ½ délky hlavy, lze předpokládat, že celkově bude čenich působit i mnohem špičatěji a úžeji než u PK. Ve skutečnosti to tak ale úplně není.

PK: Pysky: Pysky jsou přiléhavé, pevné a mají uzavřené koutky. Okraje pysků jsou v celém rozsahu pigmentované. Pigment odpovídá základnímu zbarvení srsti.
RT: Pysky: tenké, suché, těsně přiléhající a tmavé nebo barvou odpovídající barvě srsti.

PK: Čelisti / Chrup: Obě čelisti jsou souměrně vyvinuté a sbíhají se k čenichu. Zuby vykazují nůžkový skus. Předností je plnochrupost.
RT: Čelisti/Zuby: zuby malé a bílé. Nůžkový skus. V každé čelisti je povolena absence dvou řezáků.

 Zde se ukazuje mnohem větší benevolence k obsahu psí tlamy, kde u PK je stále značná snaha o udržení relativně „zubatých“ zvířat, zatímco u RT je povolena absence dokonce 4 řezáků – což pak následně umožňuje výše zmíněnou štíhlou tlamu, kterou u PK vykazují právě jedinci, jimž chybí více řezáků, nebo mají malinkaté, málo silné zuby. Je potěšitelné, že obecně výskyt vícenásobných absencí řezáků u PK se zastavuje na počtu max.2, což už je ale vyřazující vada.

PK: Lícní kosti: nekomentuje.
RT: Lícní kosti: jen slabě vyznačené.

 Utváření lícních kostí značně ovlivňuje zjev hlavy jako takové, v chovu PK můžeme nelézt jedince s jemnějším vyjádřením, stejně jako s výrazným, kdy hlavy působí kvadratičtěji, i když přesto ještě ne hrubě.

PK: Oči:  Oči jsou tmavé, odpovídající základnímu zbarvení srsti. Jsou střední velikosti, kulaté, mírně vystouplé, dosti vzdálené od sebe. Víčka jsou přilehlá a dobře pigmentovaná.
RT: Oči: poměrně velké, kulaté, tmavé, mírně vystouplé, posazené dostatečně daleko od sebe a hledící přímo vpřed. Oční víčka jsou tmavá nebo barvou odpovídají barvě srsti, těsně přiléhají.

Tady si „tvořitelé“ RT evidentně byli „načerpat inspiraci“, nepovažuje se to za porušení autorství??? Byť to bylo mírně přeformulováno?... malinký rozdíl je ve velikosti oka, kde RT má mít oko větší než PK, řekla bych srovnatelné s okem blížícím se čivavám.

PK: Uši: Uši jsou na zadní části lebky vysoko a poměrně široce nasazené, trojúhelníkového tvaru, pevné, přirozeně vztyčené, nebo mírně sklopené, což se toleruje, ale je nežádoucí. Nejsou neseny kolmo ale v mírném úhlu do stran odchýlené.
RT: Uši: velké, tenké, vysoko nasazené, vztyčené.

U PK má být ucho nasazené do stran, což je jeden z typických znaků krysaříka. Kolmo nasazené ucho PK  „nesluší“, problém s dostatečnou pevností chrupavky ucha jsem pozorovala u obou plemen. Celkově se ale RT zabývá tímto atributem vzhledu opět méně pečlivě než PK. Velká část především dlouhosrstých RT má uši poloklopenél

PK: KRK: Je suchý, bez volné kůže, ušlechtile klenutý, dostatečně dlouhý, ve správném souladu s tělem a hlavou.
RT: KRK: dlouhý, suchý, vysoko nesený, mírně klenutý.

Jedinci RT které jsem moha spatřit opotit standardu vykazovali krky spíše kratší, rozhodně více než má PK, možná by se mohl chovatelé RT podívat na to co chovají, než začnu „vykrádat“ standart jiného plemene. Stejná situace ale není u krátkosrsté varianty, kde již úřaduje náš PK.

TRUP: 
PK: Horní linie: Je pevná a rovná
RT: Hřbetní linie: rovnoměrně spadající od kohoutku ke kořeni ocasu.

Dosti velký rozdíl, PK rozhodně nemá mít hřbet se spadající tendencí, naopak požadavek na pevnost a rovnou linii je jasně dán a chovateli i rozhodčími vyžadován a ceněn.

PK: Kohoutek:  Je nevýrazný
RT: Kohoutek: lehce vyznačený.

 Asi by se tu dalo oba požadavky zcela „nečekaně“ sjednotit, u obou plemen se vyskytují jedinci s tendencí k výraznějšímu kohoutku, především u psů samců, stejně jako takoví, kteří kohoutek nijak výrazný nemají.

PK: Hřbet: Krátký, rovný, pevný.
RT: Hřbet: silný a rovný.

RT si tu trochu odporuje s požadavkem viz. výše, na horní linii, kam hřbet jednoznačně spadá. Krátký pes = líbivý pes, nemělo by to být ale na úkor pohodového odchovu u fen, tedy bych se přimlouvala u fen za mírnější „oko“ v posuzování rámce a nevyžadovala bych krátkost nad krátkost. Podstatný je celkový dojem.

PK: Bedra: Krátká, pevně navazující na hřbet, plynule přecházející k zádi.
RT: Bedra: krátká a lehce klenutá.

Klenutá bedra bychom u krysaříka nechtěli vidět ani náhodou, tento pro nás nedostatek je v „lehkém“ provedení u RT povolen. U PK se s tímto setkáváme nejčastěji u dorostů, které ještě nejsou „dodělány“, asi je ale třeba rozlišit dorostenecký problém a vadu stavby těla.

PK: Záď: Záď je mírně skloněná, dostatečně dlouhá.
RT: Záď: poněkud zaoblená a mírně spáditá.

I mírně skloněnou záď někdy neseme nelibě,nejradši bychom vše měli pěkně v jedné lajně, hřbet, bedra i záď, byť nám standart přímo říká, že mírný sklon je naprosto v pořádku, můžeme ji také vidět u nejednoho šampióna. Zaoblená záď, jaká je vyžadována u RT, vede dle mého k nížeji nasazenému ocasu, což u PK není žádoucí.

PK: Hrudník:  Ne příliš široký, v průřezu oválný. Dosahuje 45 – 50 % kohoutkové výšky
RT: Hrudník: oválný, dostatečně hluboký, ne příliš široký.

Kdepak si RT vzal „inspiraci“ ? Všímám si v poslední době docela často se vyskytujících se mělkých hrudníků, kdy pes mezi předními končetinami jakoby „nic nemá“. Správně utvářený hrudník považuji za velkou přednost, protože má vliv i na mechaniku pohybu a postavení předních končetin.

PK: Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené, mezi břichem a bederní krajinou je jasně zřetelný přechod do vtažené slabiny.
RT: Spodní linie a břicho: vtažené břicho a slabiny vytvářejí hezky klenutou linii od hrudníku ke slabinám.

Kdepak si RT vzal „inspiraci“ ?

PK: PRUT: Je nasazený v rovině hřbetu, kupírovaný. Nebo nekupírovaný, který dosahuje nejvýše k hleznům, u kořene je silný a ke špičce se zužuje. Je rovný nebo od poloviny mírně ohnutý směrem vzhůru. Při pohybu je nesený výše, až v polokruhu nad hřbetem stočený. 
RT: OCAS: kupírovaný (ponechávají se jen dva či tři obratle), vysoko nesený. V zemích, kde je kupírování zákonem zakázáno, je ocas ponechán v přirozené podobě. Nekupírovaný: šavlovitý ocas, neměl by být nesen níže než v úrovni hřbetu.

Zajímavý poznatek v tomto bodě. Ještě jsme na žádné výstavě nezažila, že by rozhodčí kontroloval délku ocasu vzhledem k hleznům. Na druhé straně je to pochopitelné, ocasy se pro jejich dřívější kupírování v dnešní době ještě „moc neřeší“. V podstatě by asi bylo i nefér penalizovat jednoho psa za ne úplně korektní ocas, když jeho kolega soupeř na výstavě jej má kupírovaný. Obecně dnes platí, že jedinec s kupírovaným ocasem měl na něm zálomek (=vrozená deformita), což je alespoň nějakým vodítkem při výběru rodičovských párů a snaze eliminovat tento nedostatek. Jiným případem je samozřejmě zálomek získaný, což temperamentnímu krysaříku nedělá problém, si jej „pořídit“ při svém skotačení.

KONČETINY:
PK: Hrudní končetiny:  Při pohledu zepředu rovné a souběžné, ne příliš široce postavení
RT: HRUDNÍ KONČETINY: jemné a suché; při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny rovné a paralelní.

Se širokým postavením se u PK můžeme setkat v případech kdy je hrudník příliš sudovitý, „nejbolavějším“ místem PK u předních končetin je bezesporu volný loket, který můžeme vidět ve výstavních kruzích relativně často. Požadavky u obou plemen jsou na přední končetiny obdobné, opět se ale objevuje zdůraznění jemnosti u RT. U krysaříka očekávám silnější kostru než u RT.

PK: Lopatky:  Dobře osvalené, ke hrudníku pevně přiléhající. Tvoří s ramenem ne příliš tupý úhel
RT: Plece: ramenní lopatky jsou středně dlouhé a ne příliš strmé.

Příliš strmá lopatka brání dostatečně elegantnímu pohybu, pes je jako „prkenný“, přední končetiny má až podivně rovné. Strmost v kombinaci s absencí frontu nepůsobí ušlechtile a neladí oku. Obě plemena proto vyžadují lopatku dobře úhlenou.

PK: Nadloktí: nekomentuje
RT: Nadloktí: vytváří úhel 105° k ramenní lopatce. Délka nadloktí je přibližně rovna délce plece (ramena).

PK: Lokty: Dobře přiléhající, ani vybočené ani vtočené.
RT: Loket: v linii trupu.

Viz přední končetiny výše.

PK: Předloktí: přiměřeně silné, rovné.
RT: Předloktí: dlouhé, rovné.

RT: Zápěstí: suché.

PK: Nadprstí: Při pohledu zepředu přímé jako plynulé pokračování předloktí. Při pohledu ze strany mírně skloněné, pevné.
RT: Nadprstí: téměř vertikální.

Požadované mírné sklonění při laterálním pohledu u PK můžeme krásně pozorovat, u starších jedinců je výraznější, standart RT ale vyžaduje oproti tomu v podstatě rovné předloktí navazující na tlapku.

PK: Přední tlapky
Jsou zaoblené, kulaté, tvořené krátkými k sobě dobře přiléhajícími vyklenutými prsty. Drápy jsou tmavé.
RT: Přední tlapky: malé, oválné, nevtočené dovnitř ani nevytočené ven. Prsty dobře spojené a klenuté. Drápky a pružné polštářky jsou černé nebo barvou odpovídají barvě srsti.

Oválná a kulatá tlapka je rozdíl. S vyjádřením tlapky nemám pocit že by PK měl problémy, u RT jsem tento jev důkladněji nesledovala. U dlouhosrsté variety RT tlapku prodlužuje především vyčnívající ochlupení.

 PK: PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře osvalené, při pohledu ze strany v kloubu kolenním a hleznu dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu je postavení ne příliš široké, rovné a souběžné.
RT: PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné a paralelní, ale v postoji maličko širší než hrudní končetiny. Kolena a hlezna jsou dostatečně zaúhlená.

U PK oceníme stejně široké postavení končetin předních i zadních, vypadá to vyváženě a pes působí „pevně“. S nedostatky se setkáváme v hlezenním koubu kdy je buď vbočený nebo vybočený. U RT jsem skutečně ono zmíněné širší postavení zadních končetin  pozorovala u dlouhosrstých jedinců.

PK: Stehna: nekomentuje
RT: Stehna: svaly jsou suché a dobře vyvinuté.

PK: Bérec: nekomentuje
RT: Bérec: stejné délky jako stehno.

PK: Hlezna: nekomentuje
RT: Hlezna: dostatečně zaúhlená.

PK: Nadprstí: nekomentuje
RT: Nadprstí: vertikální.

PK: Zadní tlapky jsou stejné jako přední, ale mohou být poněkud delší
RT: Zadní tlapky: klenuté, maličko užší než přední tlapky. Drápky a polštářky jsou černé nebo barvou odpovídají barvě srsti.

PK: POHYB: Pohyb obou párů končetin je vydatný, rovnoběžný, pružný, lehký a hbitý. Tlapky se při pohybu nesmějí otírat o zem (tzv. šouravý pohyb). Tlapky zadních končetin při pohybu plně došlapují do stopy hrudních končetin.
RT: POHYB: lehký, přirozený, rychlý. V pohybu zůstává hřbetní linie pevná, nehýbe se.

Síla, která vychází při správném pohybu u PK z předních i zadních končetin je krásnou podívanou i když jde o malé plemeno. Vydatnost pohybu je odrazem krysaříkovy obratnosti a mrštnosti. Nesprávný pohyb je důsledkem buď nervozity a tak drobivého kroku, příliš jemné konstituce kostry, která neumožňuje kýženou vydatnost, setkat se můžeme také s vázaným pohybem končetin, což postrádá eleganci a lehkost. Velmi efektní a vysoce elegantní pohyb nám do chovu přináší právě jedinci na vyšších nohou mírně lehčí konstituce, tohoto by bylo záhodno využít pro podpoření tohoto znaku. Nejeden rozhodčí upřednostní špičkový pohyb nad drobným nedostatkem. Tím, že k RT byla evidentně přilita i krev PK se i jejich pohyb zlepšil, co jsem ale mohla za jedince spatřit, takové elegance nedosahují.

PK: KŮŽE: Je dostatečně silná, pevná a pružná. Pevně přiléhá k tělu. Pigmentace kůže odpovídá zbarvení srsti.
RT: KŮŽE: tenká, suchá, dobře přiléhající.

U krysaříků najdeme jedince s kůží tenkou jako „papír“,nebo silnou, jak požaduje standart, stejně tak u RT, kde ale naopak standart vyžaduje kůži tenkou. Pro lepší odolnost psa bych určitě zvedala ruce pro kůži dostatečně silnou, poskytující dobrou ochranu před poškrábáním a prochladnutím, je jich myslím převaha v dnešní populaci.

OSRSTĚNÍ:
PK: TYP SRSTI:

• Krátká, lesklá, přiléhavá, hustá, bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.
• Polodlouhá s praporci delšími než srst těla  na uších, končetinách, ocase, mírně otevřená  na hrudi.

RT: SRST: existují dvě variety plemene: hladkosrstá a dlouhosrstá.
- hladkosrstá varieta: krátká, těsně přiléhající, lesklá srst, bez podsady nebo lysin.
-  dlouhosrstá varieta: tělo je pokryto středně dlouhou (3-5 cm), rovnou nebo lehce zvlněnou srstí, dobře přiléhající, která nezakrývá přirozený obrys těla. Srst na hlavě a na přední části končetin je krátká a těsně přiléhající. Výrazné praporce na zadní straně končetin. Tlapky mají dlouhou, hedvábnou srst, která zcela zakrývá drápky. Uši jsou pokryty silnou douhou srstí, vytvářející závěsy. Psi starší 3 let mají závěsy, které mohou zcela zakrýt vnější strany a špičky uší. Srst na trupu nesmí vypadat rozcuchaně ani být příliš krátká (méně než 2 cm).

Mohlo by se zdát, že tím, že jsme uznali „dlouhosrstou variantu“ pk za standartní, jsme se příliš RT přiblížili, ale při bližším pohledu tomu tak není. Náš PK má mít pouze praporce, srst by měla být mírně delší po těle a s praporci na vyjmenovaných místech. Kámen úrazu vidím v tom, že do chovu byly puštěny srsti typu čivava, to znamená s pro krysaříka netypickou vydatnou podsadou, což je velmi znát a silueta takového psa není dostatečně jasná. Na tomto místě udělám jedinou výjimku, nikde nejmenuji příklady psů určitého vzhledu a snad mi to tu promine majitelka či chovatelka psa. Pro mě je jedním z nejideálnějších představitelů dlouhosrsté varianty PK pes Gasi Dar minulosti. Bohužel pes nebyl uchovněn. Samozřejmě jeho zadní partie by si zasloužila mírné „prostříhání“, ale každopádně jeho typ srsti vyžaduje minimální úpravu a žádné zásahy trimováním nebo rozsáhlé střihové úpravy. Jejich doporučování a běžné praktikování mi nepřijde úplně vhodné. Sama jako střihač vím, že vykouzlit se dá „kde co“, i když samozřejmě profík to většinou odhalí. Tak pokud už, si představuji dlouhosrstého PK, tak jako Gasiho. RT oproti PK má dlouhou srst skutečně delší a hustší, může mírně zakrývat siluetu těla, paporce jsou bohaté  husté. Rozdíly najdeme i v krátkosrsté variantě, kdy RT nepřipouští po těle žádné lysiny, zatímco u PK je zmínka o slabším osrstění hlavy. Toto je trochu bolístka a všichni se snažíme abychom neměli psy „plešaté“ někdy je to záležitost sezónní, někdy ale pes má srst na hlavě opravdu řídkou a bylo by na místě velmi zvažovat volbu vhodného partnera. Přeci jen chceme psy odolné.

PK: ZBARVENÍ SRSTI: Černá s pálením, hnědá s pálením a další zesvětlené variety sestupnou řadou  až k žluté recesivně založené barvě  včetně  merle zbarvení těchto variet a červená . Pálení je červené – syté, nejžádanější je tmavočervené, ostře ohraničené. Vyskytuje se nad očima, na tvářích, pod krkem, na záprstí předních tlap, na tlapách, na vnitřní straně zadních běhů a pod kořenem ocasu; na předhrudí tvoří dva stejnoměrné, navzájem oddělené trojúhelníky.
Barevné rázy odlišné od černé s pálením se liší dle genetického založení základní barvou srsti, nosní houby, kožních derivátů, sytostí pigmentu oka a znaků. Obecně platí, že sytější pigmentace v rámci dané barvy je předností.
RT: BARVA: černá s pálením, hnědá s pálením, modrá s pálením. Také červená jakéhokoliv odstínu s nebo bez černého či hnědého překrytí. U všech barev jsou preferovány sytější odstíny. 

Na sytých odstínech se s RT PK shodne, rozdíl je pak u RT v přípustnosti černého nebo hnědého překrytí u červené barvy. Na genetické zamyšlení by bylo, zda červená do chovu PK vůbec patří a zda vůbec máme v chovu geneticky správnou žlutou nebo jsou to pouze zesvětlené varianty červené. Zajímavé je, že v minulosti se nazývalo pálení u krysaříka černo ŽLUTÉ a žluté skutečně bylo, dne se standart přiklání k sytě červeným znakům, což  pravda, je čučavější a líbivější, ale ono ani pěkná žlutá není žádná ošklivka, byť to dnes považujeme spíše za nedostatek. Taky bychom asi měli rozlišit znaky žluté a světlé, v tom vidím rozdíl. U RT nezaznamenáváme barvy merle řady, můžeme tedy být rádi za další rozdíl, na druhé straně asi usilování pouze o co největší paletu barev taky není samospásné., Práce máme s těmi stávajícím až až, vždyť jen hnědá je v plenkách. To bychom pak také mohli rovnou přikřížit amerického toy teriéra a udělat si krysaříky strakaté, což by plemeni asi zrovna nepomohlo. Zachovejme si toho „našeho“ typického, pražského, nemám pocit, že před námi leží lehký úkol plemeno udržet, rozvíjet a jednotit. Puntíky, čtverečky a proužky nechme dalším generacím....

PK: VÝŠKA A HMOTNOST
Výška: optimální výška je 20 cm až 23 cm.
Hmotnost: optimální hmotnost je cca  2,60 kg.
RT: VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi a feny: 20 - 28 cm (tolerance +/- 1 cm).
Hmotnost: Psi a feny: do 3 kg.

RT si dal záležet, aby se do jeho velikostního rozpětí vešlo opravdu mnohé. PK je ve velikostním ohledu mnohem více specifikován a limitován. Velikost by neměla PK příliš ujíždět, jak jsem psala u pohybu, vidím přínos vyšších – pozor nepíši a nemám na mysli hrubých zvířat, v případě jejich uvážlivého využití. Tím, že pouze dodržíme standardní velikosti se od RT nevyhraníme, protože naše standardně velké zvíře spadá i do velikosti RT. Chovat příliš malé jedince abychom byli „jiní“ není spásné, odnese to zdraví. Neurazí mě PK o velikosti 23, 24, 25 cm, když bude mít perfektní stavbu kostry, dobrý pohyb, kvalitní srst....typické znaky plemene, urazí mě 20 cm zvíře rachitického vzhledu s vadami stavby těla. Tímto ale samozřejmě vůbec neříkám, že 20 cm zvíře nemůže být kvalitní, to vůbec ne, to byl jen příklad....stejně tak naopak samozřejmě zvíře 24 cm může být hrubého netypického vzhledu a dále i zvíře na ještě vyšší noze může vykazovat mnohem vyšší kvality....

PK: NEDOSTATKY:
Každou odchylku od výše uvedeného znění standardu je nutno považovat za nedostatek , jehož  hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky od standardu a eventuelní možnosti nepříznivého ovlivňování zdravotního stavu nebo chování psa. (I to je součástí standardu a musí se hodnotit).
Zejména se jedná o:

• úzkou nebo málo klenutou lebku
• nepravidelné uložení zubů, klešťový skus
• mírně klenutý hřbet a bedra, měkčí hřbet
• mírně vybočené nebo vbočené tlapky
• více rozšířené žluté znaky na hlavě, břichu a žlutá prokvetlost, nedělený hrudní znak
• pigmentace horního pysku neodpovídá základnímu zbarvení srsti
• větší bílá skvrna na hrudi (nad 1cm²), ojedinělé bílé tečky na prstech
• černá prokvetlost u červené plášťové
• ocas trvale stočený, nebo pevně k hřbetu či na jednu stranu přiléhající, nízko nesený
• delší tělesný rámec spojený s kratšími končetinami
• depigmentace nosní houby

RT: VADY:
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- bázlivé chování.
- klešťový skus nebo vystupující řezáky.
-  polovztyčené uši. Tento znak je u dlouhosrstých jedinců s těžkými závěsy na uších přijatelný, ale nežádoucí.
- nízko nasazený ocas.
- lysiny u hladkosrstých jedinců.
- příliš dlouhá nebo příliš krátká srst na trupu dlouhosrstých jedinců.
- malé bílé skvrny na hrudníku a prstech.
- jednobarevné černé, hnědé nebo modré zbarvení. Pálené znaky příliš velké nebo s tmavými odstíny.

PK: VYLUČUJÍCÍ VADY:

• fontanela
• jablkovitý tvar hlavy, tj. nosní partie nedosahuje 1/3 celkové délky hlavy
• modré nebo dravčí oko
• předkus nebo podkus
• ucho přiložené těsně k hlavě
• silně klenutý hřbet a bedra
• lysivost kdekoliv na těle
• ztráta více než 4 zubů (mimo P1 a M3), ztráta dvou a více řezáků
• chybí znaky pálení na hlavě u jedinců s pálením
• rozsáhlý bílý znak na hrudi (nad 2cm²) a jakékoliv bílé znaky na končetinách nebo kdekoliv na těle
• rozsáhlá černá prokvetlost tlumící základní barvu u červené s pálením
• extrémní bázlivost
• agresivita
• kohoutková výška pod 18 cm

RT: VYLUČUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo bázlivost.
- předkus, výrazný podkus. Absence 1 špičáku, absence více než 2 řezáků v kterékoliv čelisti.
- zavěšené uši.
- krátké končetiny.
- mnoho lysin u hladkosrstých jedinců.
- dlouhosrstí jedinci: absence závěsů na uších, kučeravá srst.
- bílá srst, bílé skvrny na hlavě, břiše a nad zápěstím; velké bílé skvrny na hrudníku a hrdle; přítomnost žíhaných znaků.
- výška nad 30 cm nebo pod 18 cm.
- hmotnost pod 1 kg.

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Vady a Vylučující vady u RT jsou viditelně méně propracovány než u PK, objevují se obecné termíny typu „malá“ „velká“, zatím co u PK je toto přesně vyjádřeno kolik cm apod. Jsou body, ve kterých se obě plemena shodou, ale je to v menšině. Za zmínku jistě stojí, že u RT není vylučující vadou fontanela, je možná absence 4 řezáků, zbytek chrupu se dále neřeší a předpokládám tedy nehlídá. Až na krátké končetiny RT neřeší vady stavby těla. Co bych označila za pozitivum bych brala, že se zmiňují o minimální váze jedince, byť 1kg je dost mírný požadavek, to mi u PK chybí. Velikostní rozpětí u RT sahá od Monaka až po Ameriku obrazně řečeno. Náš standart sice udává optimální velikost, vylučující je však přílišná malost, ne tak větší výška, což je dobře pro využití i větších, ale jisté kvality vykazujících jedinců, ale všeho s mírou a bez krátkozrakého odvolávání se na to, že největší výšku standart neošetřuje.

PK: Poznámka: Psi musejí mít obě normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku
RT: Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

No, zabralo mi pěkných pár hodin dostatečně se zamyslet nad standardy obou plemen. Doufám, že tato forma, kdy si můžete ihned pod sebou přečíst rozdíly obou vám dá možnost taky zvážit, zhodnotit, popřemýšlet. Celkově mi z tohoto vyplynulo, že PK, má být přiměřeně robustní stavby, bez známek rachitičnosti a přehnané jemnosti, má být atletickým dobře osvaleným psem s líbivou kulatou, ne však jablkovitou mozkovnou. Čenichová partie by měla být kratší než u RT a měla by poskytovat dostatek prostoru pro velké zuby v nůžkovém skusu 6/6 nejlépe. PK by měl působit kompaktně, s vydatnou akcí obou párů rovných končetin. Nezanedbatelné je i vyjádření pohlaví, měli bychom poznat zda se díváme na portrét psa či feny, což naopak u RT je potíráno. RT by měl být pes jemnější stavby s delšími končetinami a lehčí kostrou, na hlavě by měla čenichová partie být delší než u PK a také výrazně jemnější a špičatější, proto asi tak nevadí „malý podkus“ jak uvádí RT ve vylučujících vadách. Tendence k ustupující čelisti vzhledem k její požadované jemnosti je asi nabíledni. V obraze standardu na mě působí RT jako pes mnohem jemnější než PK s ne tak elegantní a pevnou stavbou těla. Ale, to je jen teorie vycucaná ze standardu RT....

...když pohlédnu do výstavních kruhů či na různé webové stránky, musela bych většinu těchto svých poznatků či závěrů dementovat... Proč? Dle toho co vidím, a teď se dotýkám především varianty krátkosrsté, je mým závěrem to, že Rusové sice mají uznaného toye, ale jako krátkosrstého toye chovají naše krysaříky a „opravdového“ toye, dle standard,u který si můžete přečíst výše, nemají, ti jedinci ho nesplňují! Samozřejmě neviděla jsem stovky ruských toyů, proto možná někdo bude nesouhlasit, je to jen můj dojem a názor, který jsem si udělala. Přidejte i svůj.  Jak to vidíte milí čtenáři a milovníci pražského krysaříka? Máme vůbec šanci?

Pro lepší obrázek několik odkazů na weby, kde jsou krátkosrstí Torové:

http://toyks.ru/
http://toy-volgograd.ru/indexe.html
http://www.malenjkaya-strana.narod.ru/sobaki.htm
http://www.rusdog.info/
http://www.kennelminichamp.com/
http://www.orlandino.ru/Puppies.html