Mnoho zájemců o krysaříka i začínajících chovatelů, si není vždy dobře vědoma stěžejních rozdílů mezi těmito třemi plemeny. Přesto, že regenerovaný krysařík vznikal z atypických malých pinčů, patrně se dá předpokládat, že v jejím průběhu došlo také k přimísení krve čivavy a/nebo ruského toy teriéra, pro čež světčí ne jen jisté charakteristické tělesné znaky a barevné varianty, ale také výskyt dlouhosrstosti v dnešní populaci pražského krysaříka.

Mezi chovateli se najdou jistě chovatelé, jenž více tíhnou k jedné nebo druhé skupině typů. Při podrobném pohledu na standardy pinče, čivavy a krysaříka a podrobném pohledu na jejich rozlišnosti asi pochopíte, že netřeba zatracovat jednu či druhou skupinu. Obé patrně mělo svůj jistý podíl na tom, jak dnešní krysařík vypadá. Obojí má svůj rub i líc...obojí má svůj přínos pozitiv ale i negativ.

Pročíst standardy, a chodit s očima otevřenýma zvládneme snad každý.....ale "jak" docíli optimálního krysaříka praktickým chovem, na to ještě jsou mé zkušenosti dnes  malé. A je mi jasné, že každý chovatel si své know how střeží :-) Proto mohu zájemcům jen nabídnout malou teoretickou procházku rozdílnostmi, které můžete vidět všichni....na jejich základě pak v praxi budujeme krysaříka.

Nejde mi v textu o to, co je a co není správné, zda pinč, nebo čivava typ, ale o to podchytit faktické rozdílnosti. O mnohých jste již patrně slyšli, možná můj pohled  vám přinese i nějaký nový poznatek. A pokud ne, tak i "Opakování je matka moudrosti".

V textu jsem používala předně obrázky vlastních psů, zejména tam, kde popisuji "nedostatky", protože přesto, že nějaké má každý pes, nechtěla bych se dočkat osočení některého z majitelů, že jako neagtivní vzor používám něčího psa. Doufám, že i tak  jsem vybrala takové, které vám napomohou dobře vidět věci o kterých hovořím.

HLAVA

Na obrázcích uprostřed vidíte dvě "standardní" hlavy krysaříka. Ukážeme si rozdíly mezi hlavou čivavy (vlevo) a pinče  (vpravo) a dvěma "typy" hlav krysaříka (uprostřed).
 Horní obrázek hlavy krysaříka charakterizuje více hlavu do typu čivavy, druhá hlava je spíše typu pinče. Přesto jsou obě standardní a vykazují typické znaky plemene. Je pak na každém z vás, ke kterému typu máte blíže.....

Mozkovna, čelo a stop.
Hlava čivavy vykazuje výrazné vyklenutí čela, kdy čelo je vyklenuté NAD nasazením tlamy, stop je velmi vysoký a hluboký. Optimální úhel mezi nasazením nosu a lebkou by měl být pravoúhlý. Mozkovna je výrazně zakulacená, mezi ušima velmi široká, což vše způsobuje u ní požadovaný, jablkovitý tvar hlavy..
Hlava krysaříka má výrazný stop, čelo je také zakulacené, ale není tak vyklenuté jako u čivavy. Úhel nasazení nosu a lebky je téměř pravoúhlý (horní hlava)  až mírně konkávní (spodní hlava). Hlava proto působí "mělčím" dojmem hruškovitého tvaru. Mezi ušima je hlava taká široká jako hlava čivavy, protože mozkovny mají mít požadované klenutí ne jen z profilu ale i při pohledu ze předu mezi ušima.
Hlava pinče má ploché čelo a vyznačený ne však tak výrazný stop jako krysařík. Mezi ušima je hlava užší a ploší než hlava krysaříka.

Poměr délky nosu a mozkovny
Čivava má poměrně k mozkovně nos krátký.
Krysařík má mít nos v délce 1/3 až 1/2 délky mozkovny. Krysaříci dnes již nemívají problém s dostatečnou délkou nosu - hlava  s poměrem téměř 1/2 délky nosu (horní hlava), ale mnoho již je těch, které mají "na knap" 1/2 délky (dolní hlava) a blíží se více k délce spíše větší. Dolní hlava je celkově protáhlejší než kratší hlava horní. 
Pinč má nos v délce 1/2 celkové délky hlavy.

Je potřeba ještě dbát jednoho znaku v hlavě krysaříka a to poměru délka a šířka mozkovny. U hlav, které jsou spíše delší a mají delší nos hrozí ústup vyklenutí čela, ale také zúžení mozkovny. Jednoduše se hlavy blíží pak více hlavě pinče, která je celkově spíše úzká
Hlavy poměrově kratší nemívají naproti tomu se šíří lebky problémy, ale tíhnou více ke kulatému  tvaru hlavy, výrazným lícím a vystouplejšímu oku.

Vyslechla jsem několik názorů od zkušenějších chovatelů.
Z jedné strany je slyšet že hlava pinče se při zmenšování sama transformuje do správné hlavy krysaříka, od zastánců "milejší výrazů" kulatějších hlav zase víme, že dlouhý nos se v chovu zkracuje poměrně špatně. A je patrno, že v chovu nám "nosatých" psů skutečně přibývá, kdežto čivaví hlavy se potlačují velmi rychle.

Oko
Čivava má mít oko velké, okrouhlého tvaru.
Krysařík má mít oči kulaté, mírně vystouplé.
Pinč oči oválné.

Dá se tedy předpokládat že díky své velikosti oka bude mít oko a jeho okolí u krysařík blíže k oku malé čivavy. Přeci jen je krysařík miniatura a miniaturizace (také stejná u čivav) s sebou nese podobné projevy znaků.

Uši
Všechny tři standardy požadují ucho "vysoko nasazené".
Čivava má držet ucho v klidu v úhlu 45 st.
Krysařík má nést ucho mírně do stran.
Pinč nemá charakter držení uch popsán, no všeobecně je známo, že  - patně i díky užší mozkovně mezi ušima - nosí ze všech tří plemen uši nejvýše.

Tedy i z držením ucha se více krysařík blíží čivavě.  Standard krysaříka, stejně jako čivavy požaduje ucho vzpřímené. U pinčů se léta vzpřímené ucho docilovalo kupírováním a nikdo nedbal na pevnost ucha. U čivav se naopak na tento znak kladl důraz vždy. Čivava a krysařík mají díky projevům miniaturizace také ucho poměrně velké. Pevné, velké vzpřímené ucho se u typu čivavích hlav vyskytuje proto poměrně běžně, tak jako poměrně běžně se u typu pinčovitých vyskytuje ucho měkčí. Chovatelé krysaříků by na tento znak měli velmi dbát, neboť jen vzpřímené ucho neruší typický výraz krysaříka. Docílit však pevného velkého ucha není nikterak jednoduché! Velikost a pevnost ucha je založena rozlišnými geny a tak se v chovu potkáváme jednak s různými velikostmi ucha a v různé kombinaci jejich pevnosti. Pevnější ucho vykazují psi "hrubší" konstituce, pevnější v těle  silnější kůže..... Jemní psíci s jemnou tenkou kůží mají častěji také problémy s pevností ucha, neboť kůže a chrupavky (které jsou zodpovědné za vzpřímení a pevnost ucha) se vyvíjí ze stejných zárodečných listů.

Tlama
Čivava: krátká, v nasazení široká, ke špičce se zužující.
Krysařík: obě čelisti jsou souměrně vyvinuté a sbíhají se k čenichu
Pinč:  zakončená ve tvaru tupého klínu.

Při docilování správného tvaru tlamy je bezpodmínečně třeba dbát požadavku standardu stran počtu a usazení zubů skusu. Úbytek zubů ve skusu signalizuje příliš zúženou čelist. Příliš úzká čelist neposkytuje dostatek místa ve správném nůžkovém zubním oblouku pro plný počet řezáků. Takové čelisti mívají sklon být jemnými, zuby v nich slabými.
Druhou se občas vyskytující vadou, je "ustupující" spodní čelist. U mnohých jiných plemen, s obdobným tvarem "zašpičatělé" tlamy (např. jezevčík) se chovatelé s tímto fenoménem již setkali.

TĚLO

Popis hlav jednotlivých plemen je značně podrobný a určující, oproti popisu těla, kde kupodivu najdeme mnoho "podobných" formulek pro všechna 3 plemena, ale v reálu víme, že každá vypadá jinak.

Takto nějak asi vypadají standardy a tři jejich "prototypy" (vlevo nahoře čivava, vlevo dole pinč)
I zde máte možnost vidět jeden standard krysaříka který "pojme" dva typy (obrázky vpravo)

Tělesný rámec
Čivava: délka těla je poněkud větší, než kohoutková výška, žádaný je téměř kvadratický formát.
Krysařík: téměř kvadratické, kompaktní tělesné stavby.
Pinč: v poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická, jak jen možno.

Všechny 3 standardy požadují psa více či méně kvadratického (pinč výslovně jen kvadratického). Téměř kvadratický má pak být čivava a krysařík. Rozdíl mezi krysaříkem a čivavou tedy není v rámci těla, ale poměru délky kočetin k celkové výšce těla. Toto uvádí i standard krysaříka, kdy požadavkem je, aby hrudník dosahoval 40 - 50% celkové výšky psa. Psi na kratší noze působí příliš zavlitě a psi na vyšší noze zase lehce.

Ve standardu krysaříka se nachází formulka "kompaktní". Mnoho chovatelů si pod pojmem "kompaktní" představuje však mylně psa "krátkého". "Kompaktní" znamená "držící po hromadě", "pevně spojený". Takže ano, i na oko delší pes může působit "kompaktně", tj. uceleně, pevně, pohromadě.... Krysařík tedy vůbec nemusí dle standardu být  tak maximalisticky kvadratický jako by měl být pinč, což také je v něm popsáno formulí, že délka k výše psa má být 1:1 až 1:1,05 s tím, že proporce jsou přibližné a důležitý je vždy celkový  vzhled psa.

Je jistá skupina psů - pinčové, knírači a někteří teriéři (např. fox), u kterých se běžně hovoří o "kvadrátu", stejně tak jako však má být kvadratických většina plemen. Jenže již od pohledu i laik vidí, že zde "něco nehraje". Není kvadrát jako kvadrát. U těchto extrémně krátkých plemen se vžil v moderní kynologii pojem "obdélník postavený na kratší stranu".

Ale aby jsem si nemysleli, že typy máme opravu jen u krysaříků a svědčí tak třebas pro jeho plemennou nevyrovnanost. I oni blízcí příbuzní pinčové mají své typy.

Typy extra krátké, s výraznými kohoutky, dlouhými krky, velmi krátkých beder a často i kratších zádí, které s sebou nesou znaky přetočného ocasu. Poměrně suší, výrazného osvalení, šlachovité.	Typy ne tak výrazných extrémů v krátkosti hřbetu i zádě, méně výrazným kohoutkem, standardně neseným ocasem. Od pohledu "plnějších" tvarů a oblejších křivek

Nasnadě je, že standard pinče požaduje co největší krátkost...takže všichni se musí snažit vměstnat pinče do krátké škatulky. Občas pak jsou psi však jako by "kostnatí" a "hranatí", což ne zcela vždy musí lahodit divákovu oku. U krysaříků se každý z nás má možnost rozhodnout jakou cestou se vydá. Naštěstí standard krysaříka je více benevolentní v otázce "krátkosti" psa a můžeme tedy každý zaměřit se na to co považujeme za správné a je mu příjemné od pohledu. Prosíte si krátkého šlachovitého psíka, nebo kompaktního elegantní oblé tělíčko? Je známo, že regenerace krysaříka probíhala vybíráním "netypických" malých pinčů. Neměl by tedy krysařík vypadat jako typický pinč! Ještě menší pinč než malý.

Přílišné přiklánění se krysaříka na kteroukoli stranu s sebou přináší rozdílné problémy.
Zatím co psů čivavího typu, u nichž dominuje  kratší noha, začíná být díky penalizaci sandardem velmi málo, těch, jenž si z typu pinčů nesou své nedostatky v podobě vyšší nohy, delšího nosu, mělkého hrudníku, nedostatečného předhrudí a ne tak žádoucí krátké a ploché křížové kosti na něž navazuje  přetočený ocas je vidět stále mnoho.
A mnoho nežádoucích věcí se z chvou odstraňuje těžko a jiných předností se těžko do chovu dostává, zejména, když není kde brát. Tyto problémy se týkají předně nedostatku v předhrudí, protože psů s opravdu správně vyjádřeným předhrudím je jako šafránu, stejně tak mnoho dlouhých nosů nemusí být za chvíli čím vyvážit, a ploché krátké křížové kosti na něž navazuje přetočený ocas se dědí velmi silně.

Stačí si projít mnohé fotky z dnešních bonitací a sami jistě poznáte o čem hovořím. Hrudní koš vysoko nad lokty, absolutně prázdná fronta mezi hrudními končetinami při pohledu zepředu. Tak takto ne! Bohužel mnoho i jen průměrných předních front je považováno za "výborné" v krysaříčím světě. Hloubka hrudníku je psovi kosterně dána, stejně jako dobře modelovaná přední fronta. I jen průměrnou přední frontu vykazuje pak i pes, který má strmě zaúhlené rameno. Pes který nemá ani průměrné předhrudí a ještě k tomu strmé rameno, což není nijak vzácný nedostatek u krysaříka, má pak už předhrudí vyloženě prázdné.

Na tokách níže vidíte dva psy, černý je již 12 měsíční, hnědý 8 měsíční. U většiny krysaříků již v tomto věku je ukončen růst dlouhých kostí a poměry hrudníku a končetin jsou více méně dány. Postupem dalšího vývoje se jen dodělá vazivová tkáň, svalstvo a tělo se tak jako by "dotvoří".
Přesto, že hnědý je vývojově mladší, již  v tomto věku můžete vidět patrné rozdíly v utváření předhrudí a hrudníku.Černý pes při pohledu na hloubku hrudníku jej má nad loktem, hnědý již v mládí v úrovni lokte. Tento černý pes dalším vývojem skutečně došel hrudníku "tip ťop" po loket, u hnědého můžeme tedy předpokládat, že velmi brzy bude mít optimální hloubku hrudního koše. Rovněž je zde velmi dobře patrný rozdíl mezi ideálně utvářeným předhrudím -  prostorem ze předu, mezi hrudními končetinami -  předhrudím výborně modelovaným, prostorným a plným a předhrudím úzkým a prázdným - mělkým.

Chovatelé sice často oponují tím, že krysařík se "dodělává" ve třech letech...jenže je známo že se správným hrudníkem - směrem v předhrudí i hloubce se štěně už může i narodit a takoví správně kosterně stavění jedinci mají dobrou hloubku hrudníku i solidní předhrudí již jako cca roční.Tento znak se dožene tak akorát "doděláním psa" osvalením a vazivem, ne růstem kostry a ta by pro chovatele snažícího se dosáhnout ideálu mělo být stěžejní. Kosterní podklad psy a jeho růst je ukončen poměrně hodně dříve, neboť krysařík není mastif, kde i kostra roste déle. Nemůžeme oponovat tímto, neb dodělávají se krysařík do tří let a škaredý od 5 přeci není našim chovatelským cílem!

Vypadá to,  že jen prosté "zmenšení a zjemnění" pinče, což by bylo jednoduché,  nevede samo o sobě k požadovaným znakům krysaříka jako je dostatečná síla a správné poměry hrudníku a končetin.Vznikají psíci spíše drobní, až křehcí - "pavoučího" typu, jenž ne jen že mají dlouhé nohy, hubený hrudníček ale postrádají také dostatek robustnosti  v těle, což je nebezpečí zejména pro feny, kdy pak i záď a pánev nejsou dostatečně prostorné aby umožnily porody. Dobré tělo MUSÍ být tedy postaveno na dobré kostře. Vyhnání tuky a svaly a doděláním se se ničehož nespraví, protože tím se pánev fen neformuje do porodu schopné! Chovatelé by si tedy předně neměli lhát do vlastních kapes s nějakým "dodělávání" v pozdní době. Kostra je základ.

Kam krysaříka v dalších letech nasměrujeme je jen na každém z nás. Ano, máme standard, ale máme také povinnost chovat krysaříky tak, aby byli také libiví a lidé o ně měli zájem. Jen tak jej uržíme v zájmu veřejnosti. A pokud si někdo myslí, že to není pravda, tak jak moc podléhá chov módě vidíme často dnes třeba právě na utváření zádě. Přesto, že standard krysaříka požaduje záď dlouhou a mírně skloněnou, stále více psů má záď plochou, ale bohužel k tomu i krátkou. Ploché zadky jsou líbivější, ano, ale krátké kříže už jsou problém, neboť neskýtají dostatek prostoru pro řádné osvalení zádi a jsou podstatou přetočeného držení a nesení ocasu. 
Tady vidíte působení "paní módy". Líbivější "ploché" zadky bez klenutí se jistě budou pro svou pohlednost více stále prosazovat, na úkor standardem požadovného sklonu, ale měli by chovatelé také dbát, aby k tomuto změněnému znaku nepřibírali jeho negativa - krátkost kříží a nevhodné nesení ocasu, které již tak líbivé není.  
Stejně tak dnešní móda velí větší eleganci a výraznější mechaniku pohybu. Nic proti. Krysaříka dělá atraktivnějším, ale toto nesmí být na úkor delších nohou a mělčích hrudníků.

Tak, tak někde tady možná každý najdete svého krysaříka??

                                                                                                                                                                                                     Radmila Popková (Brakemon)