Každé plemeno, musí být postaveno předně dle standardu. Standard je pro nás chovatele biblí. Aby jsme dle ní mohli růst musíme jí velmi dobře znát. Chovatel by jej měl znát nazpaměť! Jako básničku, kdykoli se na cokoli jej zeptáte! Kdo umíte tuhle básničku?? Naučit!
Chovatel musí se naučit svou bibli ctít. Přes svá osobní nepohodlí, přes své názory. Jen tak má právo dané plemeno chovat.
Pod touto slupkou standardu, které je alfou a omegou všeho, tak jako slupka u pomeranče, pod ní se skrývají rozličné taje a množství chutí a zde již každý může si dovolit jistý svůj osobní náhled na to, která chuť mu vyhovuje. Kubánský pomeranč? Zralý červený? Nebo nakyslý? Onen sušší s hrubší slupkou nebo s tenkou ale plný šťávy?? Pořád jde ale o pomeranč. Líbí se Vám krysařík elegantnější? Nebo spíš coby typu?? Nebo snad volíte mezi? Poslužte si, pořád jde o krysaříka. U psů si pak tedy můžeme všichni vybrat z toho, čemu říkáme TYP
Typ je pokračováním STANDARDU, ale protože standard je jen jistá „obalová“ forma - slupka, to pod ní si každý může vysvětlit již trošku jinak. Pro někoho kyselé není kyselá ale až nahořklé, pro druhého to samé může být dokonce nasládlé. Každý vnímáme trošku jinak. Zde dostáváme onu úchvatnou možnost, kterou nám chov nabízí, popustit uzdu své chovatelské aktivitě a přiklonit svůj chov k typu, jenž je nám blízký. Toto, je to opravdivé kouzlo chovu! Polemiky u všech plemen se často točí kolem tohoto tématu. Každé plemeno, má své typy. U kokrů je to anglický (země původu), severský a americký, a přesto všichni splňují standard a jsou představiteli daného plemene. Který typ je ten správný? Každý zvolte! Pro mne je výběr jasný. Tak stejně border teriéři mají již své dva typy, anglický (zemně původu) a skandinávský. A je tak tomu u mnoha a mnoha plemen……z některých typů se časem dokonce vyštěpí nová plemene (anglický – americký kokršpaněl). Krysařík již má svůj standard, proto by chovatelé měli jeho dbát a ne typy hrotit do žádného extrému, z něhož pak vznikají ona další plemena. Stalo se tak jak vědomi v nedávné době, kdy byl uznán ruský toy. Všichni jej považujeme za „typ“ odštěpený z PK.
Takže, typy ano, dělají chov pestřejší, ale pozor na „úlety“. Typ, je velmi důležitá součást chovu, neb hledání správného typu a jejich kombinace dovoluje vylepšovat jednotlivé znaky plemene. Nesmí se však typy od sebe opravdu diametrálně odlišit, jinak je nejde řádně kombinovat! Snažme se PK u nás chovat tak, aby „náš“ typ byl dogmatem pro ostatní země! Pak opravdu budou krysaříci u nás světoví a své postavení si zachovají jen tímto! Chovatelé anglických plemen si např. správnost směru svého chovu, zda se přibližují „typu“ požadovanému zemi původu, jezdí sami otestovat přím do země původu, kde pro mnohé z nás je stále „nejsprávnější“ typ plemene. Tak stejně, chovatelé z okolních zemí jezdí si své krysaříky porovnat k nám. Patně, pokud bude PK uznán jako mezinárodního plemeno, budou jezdit naši rozhodčí posuzovat PK do zahraničí, aby tam selektovali onen“standard a správný typ“. Metlou po pravdě je, že PK má velmi ale velmi málo rozhodčích, kteří plemeni rozumí. Ale toto není předmětem mého článku. Mnoho chovatelů PK tvrdí, že typ PK nemá, že jej netřeba hledat, …..z mého pohledu je toto mylé. Typ je to, co stojí hned pod standardem a je velmi důležitý. Pokud pes nebude správného typu, nemůže z největší části splnit základní a nejdůležitější požadavky standardu. Do standardu se nám vejde už hodná řádka krysaříků – krom faktické výšky, která je bohužel, jedním z nejdůležitějších a mělo by proto na ní začít být znova velmi nahlíženo, a chovatelé by se měli postupně začít orientovat na jednotlivé typy.
Přesto že zkušenější v tomto plemeni, než já mnohdy tvrdí že PK nemají typ, pletou se. PK má své typy a i mezi typy. Je jen o tom je najít, umět jejich charakteristiky definovat a dále vhodnými spojeními se pokusit, aby všeho typy si byly vzájemně co nepodobnější. Pokud toho dosáhneme, stane se krysařík skutečně na pohled uceleným plemenem.
A věřte že toto lze. Jako kokr vyšší, je charakterem severu, kokr podsaditý je do typu Anglie, pes s dlouhým krkem a větší elegancí tíhne na sever, pes s kratším krkem působící méně ušlechtile patří do Anglie. A přesto, vše je v mezích střední délky, střední elegance, střední…já volím za správný typ země původu, tz. anglický (nechci se nikterak vměšovat s jiným plemene, jde mi jen o to, že možná na příkladu lépe pochopíte, jak se TYPy dají dělit)
Najít správný TYP, toto, je však u PK tím nevětším uměním současné doby mnoha z nás. Mnoho chovatelů tápe, neví, …. .PK se nesmí podobat ani pinči, ani čivavě! To víme. Není to „zmenšenina dobrmana“ jak s oblibou říká, má kamarádkaJ Toto cituje, standard pinčů, ale není to také krátkonohá čivava. Standard praví: Malý, téměř kvadratický psík, kompaktní stavby těla, krátkého pevného hřbetu, krátkých beder, …. oválný průřez hrudního koše…..výška nohou psa k hloubce hrudníku je jasně daná. Každý typ – ať již pinčovitý, nebo čivaví má také své mezi typy a podle jednotlivých charakteristik se k nim řadí (např. nižší nohy a delší tělo - čivava, vyšší nohy s problematikou hloubkou hrudníku – pinč, apod.) To mezi typy jsou již vhodným odrazem k správnému nasměrování chovu. Je jen třeba, aby si každý chovatel vybral to, co jemu zdá se „správnější“ a svou chovatelskou práci se pokusil usměrnit svůj vlastní chov tak, aby ze svého mezi typu, odchoval si psy k obrazu svému, ale nevyhrotil jej přímo do špatného typu z nějž jeho začátek vzešel. Je velkým štěstím každého chovatele, když hned v počátku svého chovu, dostane se mu „základního materiálu“ který se mu líbí a splňuje jeho představy, protože ono opravdu u PK neexistují bohužel ustálené chovy, ve kterých by se dalo více či méně předpokládat, že u nich dostanete s jistou dávkou štěstí, to co hledáte. A zde na tomto bodě nyní stojí chov PK. Je tedy na nás každém, bychom si, zvolil „to správné“ a snažili se ustálit si svůj chov tak, aby se v něm vyskytoval podle nás samých „ta správná zvířata“. Pak jednotlivé chovy – jednotlivá jména našich chovů – budou synonym pro patrný typ a každý zájemce si bude moci vybrat psa, který se jemu líbí. Toto, chtějí všichni chovatelé světa, to je náš cíl (jistě, krom zdraví, povahy,…). Správně postavený cíl nás chovatelů tvoří správné plemeno. Příroda je mocná čarodějka a není to práce vůbec lehká, je to mnohaletá řehole založená na vlastním tvrdém přístupu k sobě samým a selekci ve vlastním chovu, pak po x generacích můžete začít sklízet ovoce.
Zde by se patřilo dát místo zkušenějším, aby ukázali zájemcům ony typy a mezi typy…řekli, tohle na hromádku k pinčlíkovi, tohle čivavce. Nejde už ani tak mnoho o to, říci vyloženě „tohle ne“, nejde o to někoho „vyčlenit z chovu“, pokud se vejde do standardu, protože čistě pinčí nebo čivaví typy již jsou na ústupu, jde jen o to jednotlivé psy více roztřídit na tu nebo onu stranu, a pak se z nich snažit v ideálním případě získat „od každého to správné“ pro vytvoření prototypu.
Mnoho se v jedné skupině příznivců mluví o liniích, ale na druhé straně stojí faktický pes. Rodokmen je hezká věc, ty škatulky, když „pasují“, ale: „Rodokmen sice dělá i koně, ale neběhá! Dívejte se na psy! Pak do rodokmenu. Kdo neumíte postavit linii, každé to jméno v rodokmenu vašeho psa má svůj typ. I takto se dají chovat psi. Stavba rodokmenu dle dalších prvků příbuznosti apod. je již „vyšší dívčí genetická“ a pokud opravdu chcete stát mistry svého oboru, neobejdete se bez ní. Do té doby zkuste vybrat si psa ke své feně, a zeptat se třeba zkušenějších na rodokmen. Poradci vám jistě rádi pomohou.
Zde máte můj návod. Doufám, že vám třeba přinesl rozšíření obzoru, jak začít stavět svůj chov. Je mezi PK hodně začínajících chovatelů, kteří tápou a musí si sami najít svou cestu, své priority. Věřte, že jestli má pes rovnější nebo křivější nohu, na tom se chov nedělá. Pes je předně celkem pokud ten celek postrádá typ a standardnost, bude všem fuk, že má úžasně rovné nohy! Pokud by můj kokr měl jen ty rovné nohy, ale nebyl v požadovaném správném typu , nemohla bych jej ukázat zemi původu! Až budete mít TYP, chovejte nohy, spravte lokty, upevněte packy, …..
Takže, TYP? ANO a tvrdě po něm!
Přeji Vám všem úspěchy v chovatelské práci a těším se, že jednou zažijete své vlastní uspokojení z dobře vykonané vlastní chovatelské práce. Stojí to za to!
