Stejně jako se každé plemeno potýká s vnitřním rozdělením na typy, které jsou více či méně vyhraněné a tvoří dvě i více, méně či více ucelených skupin zvířat v každém plemeni, stejně tak se každé plemeno potýká s vývojem v oblasti své výška a velikosti.

.U každého plemene je stanoven „jakýsi“ limit na velikost jedinců. Někde je to hmotnost, jinde výška, někde obojí.
V každém případě jsou tyto hodnoty jedním ze standardních znaků plemen a je jim proto všemi chovateli všech plemen pravidelně a ve velké míře věnováno mnoho diskusí a polemik. V určitých časových rozmezích větších či menších, podle toho zda zrovna se chovatelé s tímto problémem potýkají, či jsou s jeho stavem spokojeni. Tento stav spokojenosti bývá většinou jen krátkodobý a po určitém čase znova vystoupí tato problematika mezi chovateli na povrch. Psi prostě bývají buď moc, nebo málo…velcí, těžcí…

Matka Příroda je velmi chytrá paní a snaží se vše, co lidé pokazí napravit. Příroda nám říká „všeho s mírou“. Tedy to znamená, že většinou ta správná cesta bývá středem. Snaží se i ona tedy vše „dorovnávat“ do středu. Velká a obří plemene, pokud by nebyla stále znova a znova udržována selekcí v určité výšce, postupně by se zmenšila do velikosti středních plemen, malá a miniaturní naopak, by bez snahy chovatelů povyskočila o pár cenťáků výše.
Je to samozřejmé, protože kdesi ve středu je přírodou psovitým šelmám dána nejlepší životaschopnost. Střední plemena potýkají se s nejmenšími problémy s reprodukcí, jejich těla nejsou nadmíru fyzicky ohrožena – klouby a srdce apod. u velkých psů, jemné kosti, poruchy chrupu u miniaturních psíků apod.

Vývoj všech plemen se pochybuje stejným, pravidelných rytmem. Zejména toto je velmi patrné na hodnotách, které jsou měřitelné, a to výšce a hmotnosti těla. Ten rytmus si můžete přestavit jako pohyb kyvadla metronomu, které se vychyluje vlevo a vpravo. Optimální čas pro plemeno je, pokud se kyvadlo vyskytuje na svém středu. Ale dle zákonů přitažlivosti stačí jen velmi malé drcnutí a kyvadlo se dává do pohybu. Vlevo či vpravo.
Nejde se tomuto drcnutí do kyvadla vyvarovat, protože chovatelskou snahou je neustále vylepšování plemene a to s sebou přináší potřebu stále nového přílivu positivních vlastností. Každé přilití něčeho nového přináší ale také přínos negativ.  Není to vůbec nic špatného, protože jinak plemeno nemůže kvalitativně růst. Je však jen na chovatelích kolik dovolí onomu kyvadlu se vychýlit a aby se nevychýlilo tak moc, aby již nebylo schopno návratu do střední polohy. Cílem chovu naopak je, aby se vychylovalo co nejméně od svého středu. Cílem nás tedy je udržet kyvadlo výšky a váhy cca kolem 2500 gr  a v rození 20 – 23 cm ale však také na psících hezkých, a bezvadných.

V každém plemeni nastává doba, kdy plemeno volá po „vylepšení“ – zdraví, tvaru hlavy, životnosti, elegance….ani u PK to nedávno nebylo jinak a dnes můžeme již pomalu vidět výsledky a zvažovat jak s nimi dále naložit.
Myslím že povinnost dána pravidly chovu, kdy welfare určilo za týrání chovem „chov na psech menších než 2 kg“  bylo jen potřebnou nutností, pokud někteří chovatelé (a dodnes se skrývají mnozí za psy bez PP a jejich dech beroucí inzercích typu – po malých rodičích, matka 1,70 kg) sami neprozřeli, že toto plemeno samo přímo ohrožuje jeho vlastní „malost“.  Miniatruní fenečka chudinka často opravdu týraná porody neúměrně velkých štěňat nemohla ani splnit základní a první podmínku přežití plemene – reprodukcischopnost. K té se váže také zajištění ne jen potomstva jako hmoty, ale tím také patřičné šíře genofondu!

Následky miniaturizace se projevují také dalšími nepříznivými vlivy – přílišná křehkost, úpadek funkčního chrupu, vady kosterní – ať již fontanely, luxace patel ….. ale také psychickou slabostí, problémy s krytími fen, ať již sexuální pud upadal na straně samců či feny nejsou ochotny se nechat krýt. Za zváženou stojí, i zda tímto nejsou malí samečci stiženi horším spouštěním varlat a častějšími problémy v tomto směru. Všeobecně je problematika kryptorchismu známa nejvíce u miniaturních plemen:/
Toto vše dříve nebo později stihne plemeno, které člověk přespříliš staví proti ní. Příroda jej považuje za neživotaschopné a velí „vymýtit“! Poslechnout přírodu včas mívá svá velká pozitiva. Můžeme víc získat než ztratit. PK přilitím větších zvířat bezesporu získal. Jak na životaschopnosti – víceplodé vrhy zajistili i zmenšení plodů, umožnily fenám lepší rodivost a tím i rychlejší rozšíření genofondu. Zmírnily se dopady na úbytek zubů, vylepšil se očividně stav fontanel, ať již byl způsoben přilitím krve čivek nebo ne…. Na první pohled plemeno sice výškově v průměru „poposkočilo“, ale také zkrásnělo. Ubylo markantních pokřivených psích karikatur, kosterních nedostatků končetin a vad horních linií. Přibylo elegance jak v těle, tak se vylepšila a zkrásněla krysaříků mechanika pohybu. Povahy zrobustněly zároveň s tělem, psíci nejsou třesoucími se balíčky nervů. Toliko při letmém pohledu na průměr celku.

Dotud je vše absolutně v pořádku. Myslím, že dnes snad se již nenajde mnoho odpůrců toho, že do chovu bylo přibráno několik „větších psů“. Máme tedy, co jsme chtěli – životnější, hezčí, zdravější, povahově vyrovnanější psy.
Začíná čas, kdy je třeba začít pracovat s vylepšeným materiálem tak, aby se ručička kyvadla stran velikosti nevychýlila příliš a „neupadla“ do negativní strany. Hezký pes, bez základních standardem požadovaných údajů stran velikosti, by nemusel již být daným plemenem! A ke svým příbuzným pinčům má PK fyzicky docela blízko! Chceme chovat pinče? Nebo krysaříky?

Jedním ze základních rozlišovacích znaků pinčů a krysaříků je jejich rozlišná velikost. A pozor na Matku Přírodu, velmi ráda by i krysaříky viděla jako životné plemeno a hurá s ním o pár cenťáků vzhůru!!

Výška a velikost psa je poměrně lehce ovlivnitelná, za předpokladu dodržení jistých pravidel chovu. Největším nebezpečím nás chovatelů je, že může dojít čas, kdy získáme sice přílivem výšky také pozitiva, ale pozapomene to kyvadlo včas zastavit a z chovu se vytratí příliš mnoho „standardních“ zvířat. Pak přijde opět potřeba zisku malých a s tím opět příliv jistých negativ….je proto třeba v pravý včas zastavit nárůst počtu velkých zvířat. Ten správný čas musíte si najít pro sebe každý sám. Ve svém chovu. Nejde o to zatratit šmahem všechna větší zvířata, která nám přináší to, co potřebujeme! Zejména pak velmi potřební jsou v chovu jejich menší potomci, kteří vládnou positivy svých větších rodičů, ale přitom se zastavili na potřebné velikosti.  Nastává doba, kdy bude třeba začít uvažovat nad tímto aspektem chovu krysaříka. Setrvalé tvoření chovných párů ze dvou velkých jedinců bude nadále přinášet ve velké míře velké potomstvo a navíc s předpoklady stálého růstu. Udržet získané nové kvality a vrátit se na hodnoty standardu můžeme nejlépe v době, kdy k potomkům kvalitních velkých zvířat ještě zůstalo několik typickým menších představitelů plemene, kteří již ale vládnou zvýšenými požadavky, které nyní máme.
Krysařík je specifický svou velikostí – malostí. U jiných plemen se běžně do chovu užívá menších fen a větších psů. U krysaříků, pro reprodukční snadnost se jeví jako výhodnější tento poměr obrátit. Což je velmi nesnadné, neb samci všeobecně mívají v přírodě větší velikost. Važme si proto malých, ale hezkých krycích psů. A že jich je jak šafránu!!
Sestavit vhodný pár bývá poměrně těžké vůbec, navíc s přihlédnutím k nově vznikajícímu problému, nedostatku malých, ale přitom takových samců, kteří splňují naše dnešní dobou navýšené požadavky.

Tento postup - využití větších zvířat – pro přínos, který pro plemeno mívají, využívají chovatelé rozličných plemen. Není to nic světoborně objevného a funguje již hodnou řádku let. Kyvadlo vlevo a vpravo ….. Jde, jen o to, umět jeho pohybu správně využít.
Jen tak se plemeno stále kvalitativně posunuje vpřed! Buďme vděční i za větší psy, važme si jejich významu pro chov, a hledejme vhodné malé jedince. 

Po čas se patrně kyvadlo výšky opět bude mít tendenci vychýlit opačným směrem, a není tomu dávno, kdy tam bylo. Pamětníci pamatují krysaříky naopak příliš titěrné, křehké, s kosterními i psychickými vadami. Pak opět na řadu přijdou „ti větší“, aby se kyvadlo posunulo kýženým směrem, a krysařík získal zpět své zdraví a životaschopnost.
Takže jediné možné je snažit se udržet kyvadlo velikostí co nejvíce v optimálním středu. Není to o tom, zda chovat  na malých nebo na větších jedincích….je třeba využívat všeho. S rozumem.

Žádný zodpovědný chovatel nechce odchovávat prioritně ani neduživé miniaturky ani netypicky velké krysopinče. Nikdo se ale v chovu ani jednomu občas nevyhneme. Věřím, že každý z nás chce mít krysaříky krásné, velikostně standardní, aby se jimi mohl „chlubit“ i na výstavách:-) Kam bezesprou na první místa v kruhu patří jen! standardní krysařík.

Existuje pár ověřených zásad, které sice 100% nezaručí optimální velikost, ale pokud je chovatel dodržuje, ve většině případů se může přiblížit kýženému výsledku.

1) výběr vhodného chovného páru.
-  polemiky se vedou různé, ale stále z nich vyplývá, že spojování dvou velkých nebo dvou velmi malých jedinců není v chovu tím správným. zejména pokud se dále nepřistupuje k výrazné selekci nevhodných potomků
- Vliv genů předků v druhé a další generaci není natolik výrazný, aby  u většiny potomků překonal vliv přímých rodičů štěňat v 1 generaci. Nejde tedy spoléhat na to, že dva větší rodiče díky vlivu menší babičky dají standardní vrh štěňat.
- rodiče extrémně rozdílných velikostí nedají standarní velikosti potomků, ale dají většinu štěňat velkých nebo malých. Geny pro velikost se vzájměn nemísí a neprůměrují!
- za optimální patrně ještě dlouho bude považováno spojování dvou standardních, případně jendoho standardního a jedno neoptimálně velkého jedince, pokud je třeba využít jeho pozitiv  v chvou. Zde se ukazuje nevyětší výskyt standardně velkých potomků.

2) vliv vnějšího prostředí.
Ač se dlouhá léta tradovalo, že na velikost vliv prostředí nemá, poslední léta nám ukazují, že jde o mýlku.
Výška, jakož to znak založený více polygeny, je citlivější k vnějšímu okolí než např. barva psa, která je založena předně geny velkého účinku, které všobecně tolik vlivem prostředí nejsou ovlivnitelné.
Odvodit toto lze již z pozorávní hospodářskcýh zvířat, kde bez patřičného dobrého vnějšího vlivu zvířata zaostávájí v růstu, přírustích, nosnosti...i pokud jejich genofond je vynikající.
Módou dnešní doby jsou energií předimenzovaná granulovaná krmiva, naši psi žijí v, k přemrštěnému množství získané energii, komfortních pdomínkách. Celoročně mají zajištěno teplo, světelný den jim prodlužujeme v bytech které s námi sdílí....a pak rostu jako skleníkové kytičky:-)

Přeji všem mnoho úspěchů při nacházení vhodných psíků pro vaše fenky a těším se, že kyvadlo chovu se posune u každého zase ke svému vrcholu a krysařík bude na něm o nové vylepšení krásnější, zdravější, pohodovější a tak velký jak si ho přejeme mít.

Radmila Popková (ch. st. Brakemon, www.brakemon.cz