Povaha

 
"Kysaříkům není cizí smysl pro humor."

Typ, versus rovná noha

Každé plemeno, musí být postaveno předně dle standardu.
Standard je pro nás chovatele biblí. Aby jsme dle ní mohli růst musíme jí velmi dobře znát. Chovatel by jej měl znát nazpaměť! Jako básničku, kdykoli se na cokoli jej zeptáte! Kdo umíte tuhle básničku?? Naučit!

Chovatel musí se naučit svou bibli ctít. Přes svá osobní nepohodlí, přes své názory. Jen tak má právo dané plemeno chovat.

Pod touto slupkou standardu, které je alfou a omegou všeho, tak jako slupka u pomeranče, pod ní se skrývají rozličné taje a množství chutí a zde již každý může si dovolit jistý svůj osobní náhled na to, která chuť mu vyhovuje. Kubánský pomeranč? Zralý červený? Nebo nakyslý? Onen sušší s hrubší slupkou nebo s tenkou ale plný šťávy?? Pořád jde ale o pomeranč.
Líbí se Vám krysařík elegantnější? Nebo spíš coby typu?? Nebo snad volíte mezi? Poslužte si, pořád jde o krysaříka. U psů si pak tedy můžeme všichni vybrat z toho, čemu říkáme TYP

Pinč - krysařík - čivava

Mnoho zájemců o krysaříka i začínajících chovatelů, si není vždy dobře vědoma stěžejních rozdílů mezi těmito třemi plemeny. Přesto, že regenerovaný krysařík vznikal z atypických malých pinčů, patrně se dá předpokládat, že v jejím průběhu došlo také k přimísení krve čivavy a/nebo ruského toy teriéra, pro čež světčí ne jen jisté charakteristické tělesné znaky a barevné varianty, ale také výskyt dlouhosrstosti v dnešní populaci pražského krysaříka.

Mezi chovateli se najdou jistě chovatelé, jenž více tíhnou k jedné nebo druhé skupině typů. Při podrobném pohledu na standardy pinče, čivavy a krysaříka a podrobném pohledu na jejich rozlišnosti asi pochopíte, že netřeba zatracovat jednu či druhou skupinu. Obé patrně mělo svůj jistý podíl na tom, jak dnešní krysařík vypadá. Obojí má svůj rub i líc...obojí má svůj přínos pozitiv ale i negativ.

Pročíst standardy, a chodit s očima otevřenýma zvládneme snad každý.....ale "jak" docíli optimálního krysaříka praktickým chovem, na to ještě jsou mé zkušenosti dnes  malé. A je mi jasné, že každý chovatel si své know how střeží :-) Proto mohu zájemcům jen nabídnout malou teoretickou procházku rozdílnostmi, které můžete vidět všichni....na jejich základě pak v praxi budujeme krysaříka.

Nejde mi v textu o to, co je a co není správné, zda pinč, nebo čivava typ, ale o to podchytit faktické rozdílnosti. O mnohých jste již patrně slyšli, možná můj pohled  vám přinese i nějaký nový poznatek. A pokud ne, tak i "Opakování je matka moudrosti".

V textu jsem používala předně obrázky vlastních psů, zejména tam, kde popisuji "nedostatky", protože přesto, že nějaké má každý pes, nechtěla bych se dočkat osočení některého z majitelů, že jako neagtivní vzor používám něčího psa. Doufám, že i tak  jsem vybrala takové, které vám napomohou dobře vidět věci o kterých hovořím.

Mechanika pohybu

Pohyb i tak malého psíka, jakým krysařík je, může být pro pozorovatele úchvatnou podívanou.

Pokud však anatomie psa odpovídá standardu a jeho fyzický fond získaný na základě této anatomické dokonalosti mu umožňuje dokonale se pohybovat. Docílit této anatomické dokonalosti, u miniaturního psíka, pro jejich časté kosterní nedostatky je obtížnější než u mnohých větších a velkých plemen.

Pohyb psa nám řekne mnoho. Ukáže i věci, které při statickém posouzení mohou zůstat neodhaleny, zejména nedostatky horní linie či vadné postoje končetin.